Vubec se mi odtud nechce a strasne se tesim domu...

...nevite, jak to vyresit??

Dneska jsme dopoledne jeli k Phillipovi a Sophii na stavbu (manzele, jsou spolu 3 roky, stavi si dum kousek od nas, na samote), abychom jim pomohli se strechou. No... myslim, ze se mi bude opravdu dobre spat. Od jedenacti jsme podavali trikilove tasky nahoru na strechu a nebylo to moc vtipny, ale nasmali jsme se u toho s rodicema, se Sophii a s Phillipem dost:-) Domu jsme se vratili chvili pred sestou a jsem ted opravdu rada, ze jsem v teple a v suchu, protoze asi v jednu zaclo prset a my jsme az do konce makali v desti a v zime. Ale strecha je hotova!! Jsem rada, ze jsem jim mohla pomoct, ze si tady jen neuzivam a ze se muzu citit trochu uzitecna.
Po navratu domu a sprse jsme se pak vsichni tri (ja a rodice) sesli spokojeni v jidelne, jedli jsme nejlepsi chipsy na svete - presto ze jsou paprikovy, jsou fakt strasne dobry (ja totiz paprikovy normalne vlastne nejim, takze tohle je u me fakt pochvala!) - a pili Rivellu (kdo neznate, litujte a snazte se sehnat - marne v CR...). Maminka si prinesla velkej blok a zacla si psat zakladni cesky slova a fraze. Byla roztomila:-) Pak jsme zacli resit jednu takovou zavaznejsi vec, neco jsem jim vypravela, a zacal tim asi muj nejlepsi vecer s nima... Celou veceri jsme si povidali a tatinek v jednu chvili najednou prestal jist a bylo videt ze nad necim premejsli... a pak zacal mluvit s maminkou... ja jsem se nejak moc nesoustredila na to, co rika, ale pochopila jsem, ze mluvi o me - pozor! aniz by rekl me jmeno - a pak se na me podival strasne dojatym pohledem a zacal mluvit o tom, jak je rad, ze jsem tady a jak me maj radi a ze pokud zustanu takova, jaka jsem, i dal, bude to super... Ja jsem nechapala. Tak za prvy jsem byla v rozpacich a nevedela jsem, co mu na to vsechno mam rikat... petkrat za sebou ,,merci,, zni uz divne... No ale hlavne me to fakt hodne prekvapilo. Nemela jsem tady sice nidky pocit, ze nejak prekazim nebo tak... ale nemyslela jsem si, ze me takhle ten tatinek vnima a ze jsou tak radi, ze jsme se mohli poznat. Kdyz mi to vsechno rikal a zval me na kdykoli, at se vratim na jak dlouho chci, mel slzy v ocich a bylo to proste... diky Bohu za to, ze mam fakt na celym svete sourozence! :-)

Jsem moc vdecna za to, ze jsem se sem mohla dostat a ze to bylo vsechno tak skvele zarizeny. Jak jinak;-) Kdyz si vzpomenu na to, jak jsem vlastne ani neverila, ze se povede sehnat ubytovani a to vsechno, stydim se za svoji neduveru a dekuju Bohu za to, ze me i timhle naucil spouste novejch veci. Poznala jsem strasne fajn lidi, poznala jsem o neco vic sebe, naucila jsem se zahradnicit, rozumet francouzsky, nebojim se mluvit francouzsky, je toho moc... :-) Vim, ze s tou francouzstinou to az tak slavny nebude, kdyz vypadnu z tohodle prostredi a budu mit moznost komunikovat bez problemu cesky... ale i kdyby nic jinyho, bude pro me v budoucnu uz vzdycky snazsi nekam odjet sama a ty zkusenosti, ktere jsem tu nabrala, se neztrati a nezapomenu je. A navic pro me ted dalsi motivaci naucit se tenhle tezkej jazyk je to, ze az se sem vratim na dalsi prazdniny (nevim kdy a na jak dlouho), chci s temahle lidma mluvit lip, lip si s nima rozumet (jazykove - dusevne to lip uz asi nejde) a kdyz jsem mohla mit takovou moznost, moznost tady skoro mesic bejt a neco se ucit, poznavat novy lidi, novou kulturu, nemuzu a nechci to jen tak zahodit. To proste uz nejde:-) A jsem za to rada.

I lay my life down at Your feet
Cause You're the only one I need
I turn to You and You are always there
In troubled times it's You I seek
I put You first that's all I need
I humble all I am all to You
One way
Jesus
You're the only one that I could live for
You are always, always there
Every how and everywhere
Your grace abounds so deeply within me
You will never ever change
Yesterday today the same
Forever till forever meets no end
You are the Way the Truth and the Life
We live by faith and not by sight for You
We're living all for You

...

hadejte, ktera je moje...? ;-)

Podruhe na farme aneb Memu zaludku to nesvedci

V patek rano si me vyzvedla Claudine s detma, a zacal mi vesely vikend:-) Byli jsme domluveny, ze vecer pohlidam deti a Paul s Claudine spolu pujdou nekam na veceri a udelaj si peknej vecer. Takze jsme takticky naplanovali odpoledni program - sli jsme na docela dlouhou (pro deti) prochazku, abychom je radne unavili a aby se jim v noci dobre spalo:-) Usli okamzite a bylo to docela divny, kdyz jsem se nad tim zamyslela, ze jsem sama v celym dome se trema spicima malejma francouzema... tak jsem nad tim radsi moc nepremyslela a sla jsem si cist... A najednou me probudil klic v zamku, C+P se vraceli... :-)
V sobotu dopoledne jsem hlidala holky, Claru a Méline. C+P jeli nekam neco zaridit, maleho Simona si radeji vzali s sebou. Ten si me taky oblibil, ale aby se mnou blbnul, musi mit dostatecne blizko i Claudine... proste je jeste mamincin, asi by tam se mnou nezustal. S holkama jsme si hraly na pisku, natrhaly jsme si spoustu vybornejch malin, nasmaly jsme se, ...uzily jsme si to spolu! Na odpoledne jsme mely s Claudine v planu dalsi zahradniceni, ale zatahlo se a dost dlouho a silne prselo, takze jsme se pustili do bricolage - vytahly jsme vsechny koralky a drobnosti, a ze jich Claudine ma! A pak uz jsme si uzivaly zabrany do prace... Dostala jsem krasnej naramek, Claudine mi ho vyrobila pred ocima:-)
Vecer jsem se pro zmenu nasmala s Paulem, protoze se chystal lustit sudoku, Claudine mu to zakazovala, aby nas bavil, ale ja jsem mu navrhla, ze si dame zavody, kdo to rychlejc vylusti. Netusila jsem, jak moc to lusti atd. ale kazdopadne jsem po par minutach rekla ,,hotovo,, a on nechapal... nutil me abych mu prozradila svoje triky jak to lustim ale ja zadny nemam:-) Vyslo najevo, ze Paul sice vi, co je principem lusteni, ale sel na to trosku blbe, takze jsem se zapotila pri vysvetlovani ,,taktik,, a zpusobu lusteni... No aspon jsem si procvicila cislice ve francouzstine. Skoda, ze jen 1-9, s tema zrovna problem nemam;-)
No a dneska rano jsem se zase probudila s neprijemnym tusenim, ktere se naplnilo... Dalsi zaludecni viroza? Nechapu to!! Neni to u me casty, ze bych byla nemocna... kdyby to byla migrena, tak se nedivim, ale tohle je divny. Premejslely jsme s Claudine, co jsme jedli/pili, ale proste jsme na nic neprisly. Je trochu podezrely, ze me tohle chyta po/pri navstevach jejich farmy;-) ale fakt nas nenapadl zadnej duvod. Jen doufam, ze se to nestane mym zvykem a ze pristi sobotu zvracet nebudu. Student Agency maj sice pohodlny autobusy se vsim vsudy, ale reknu vam, takovej zazitek rada ozelim:-) Rano jsem ale stejne sla do shromka - kdyz jsem se nehybala moc prudce, nepredklanela a nemyslela na to, nebylo mi tak strasne spatne. Chtela jsem tam jit, protoze to pro me je naposledy, kdy vidim nejaky lidi. Mela jsem jet jeste na vylet do alsaskych hor, ale C+P+deti jeli beze me, bylo by toho dneska moc, kdyz nejsem uplne v pohode. S Claudine a s detma jsme se v slzach rozloucili...
Jsem moc vdecna za to, ze jsem tu mohla potkat tak fajn lidi, kteri mi prirostli k srdci. Rodice, Claudine+Paul+deti, Noah s Raphaëlem, Noemi, Christine, Phillipe (kterej me dneska premlouval abych jim zahrala na klavir... nepovedlo se...), Myriam, Frédérique, Emily, Sophie, Sonia, Jonathan a samozrejme Matthias... a je jich daleko vic! Diky Bohu, ze jsem se sem mohla vubec dostat a ze si to tu muzu tak uzivat!! :-)

jako vzdy si na fotky budete muset chvili pockat... :-(

Uz vim! - budu zahradnici...

Ctvrtek byl pohodovej a milej den. Asi jsem nejak moc unavila rodice... myslim ze v deset dopoledne jeste spali. Kdybych to vedela, asi bych si nepripadala provinile, ze jsem spac, kdyz jsem to rano v pul devaty sla na snidani:-) Jak uz je to tady mym dobrym zvykem, zapovidala jsem se s Matthiasem a najednou uz nas maminka volala na obed. Po o jsme dostali praci venku... bylo docela pekne, prijemne teplo. Delali jsme neco s prosteradlama... byly to nejaky stary, ktery dlouho lezely v skrini, a tak byly flekaty. Natirali jsme ty fleky nejakou bilou tekutinou a nechavali uschnout na slunicku... tak snad to pomohlo, vlastne ani nevim. Pak jsme dostali dvoje zahradnicky nuzky a meli jsme ostrihat spoustu keru, kytek a stromku. Bylo nam jich lito, tak jsme je snazili strihat ohleduplne, nenapadne a bezbolestne. Pry je nejlepsi, kdyz se pri tom s tou rostlinou mluvi, tak jsme se o to pokouseli, ale pripadalo nam, ze to k nicemu nevede... No kazdopadne me to bavilo (mami!!):-)
Po veceri jsme probirali docela vazna temata, to bylo zajimavy... a pak jsme si pousteli nejaky videa zdejsi mladeze a nejaky hlouposti... na fotky jsme se divali az do jedenacti... zapomnela jsem jit brzo spat, abych byla v dobry forme kvuli Clare, Méline a Simonovi, ke kterejm jsem v patek vyrazila na vikend...

aspon dve slibene fotky z kouzelneho Colmaru...

...

krasna vez a tatinek v popredi

neni to tu moc dobre videt.... ale ten ,,krotitel,, chodil s timhle velkym zviretem dokola, deti si uzivaly (anebo plakaly) ze jim slape na nohy... originalni:-)




to jsem si mohla myslet... Colmaru se asi nedockate:-( tak snad zase priste...

Vylet do Alsaska

Ze vcerejska mam tolik zazitku, ze to budu muset vsechno vyjadrovat strasne strucne, aby se vam tenhle prispevek chtel vubec cist...
V utery vecer jsme se rozhodovali, jestli pojedeme na vylet ve stredu. Melo byt krasne, ale nemeli bychom jeste nijak zkontrolovane a ev. opravene auto. Ve ctvrtek melo prset (a prselo), ale auto by mozna uz bylo v poradku. Spolecnymi silami a taky dost zajimavym zpusobem (to je na dlouho) jsme se rozhodli risknout to ve stredu.
Ve stredu rano jsme vyrazili a namirili jsme si to k Matthiasovi do prace (Gérardmer), kde jsme si s nim vymenili auto a pokracovali jsme smerem k mestecku Riquewihr, kde byva vetsinou spoustu turistu, protoze je to dost znamy a hlavne moc pekny misto. Cestou tam bylo videt, ze jsme v Alsasku - vsude vsude, ale fakt VSUDE vinice... radost pohledet:-) Pro me to az takovej vyznam nema, vino nepiju, ale vypada to krasne;-) Prosli jsme se krasnejma alsas(s?)kejma ulickama - je to tam zajimavy mimo jine proto, ze tam fakt nejsou novy domy. Vsechno jsou to historicky a krasny budovy, domecky, veze, kostely... nevim co vsechno. Vyborne jsme se naobedvali v kycovite restauraci, kde meli ale vyborny ,,la tarte flambée,, coz je neco jako quiche lorraine, ale je to jeste trochu jiny. Tezko rict co je lepsi, ja si kazdopadne pochutnam na obojim. Pokracovali jsme autem po la route des vins d'Alsace - krasna cesta, vsude okolo jen vinice. Projeli jsme nekolika dalsima peknejma mesteckema, vesnickama a dojeli jsme na jakousi zriceninu hradu, kde chovaji sokoly, orly, proste takovy ty velky a zajimavy ptaky... zel hrad byl zavreny, tak jsme si prohlidli operence a pockali jsme si na predstaveni, ktery bylo vazne efektni a docela jsem se pri nem bala, ze me nejakej orel vezme drapem pres oblicej, protoze litali strasne nizko u nas, co jsme jen zirali...
Dalsi a posledni zastavkou bylo mesto Colmar, ktere jsem si zamilovala. Je tam ctvrt, ktera se jmenuje Petite Venise a presto, ze jsem v italskych Benatkach nikdy nebyla, troufam si tvrdit, ze tento nazev je opravneny. Po projizdce na lodce jsem byla naprosto uchvacena a myslim, ze musim do Italie:-) Prosli jsme stare mesto, pokochali se opet prekrasnymi domky se spoustou kytek, zjistili jsme, ze alsasske suvenyry jsou same zbytecnosti a nic normalniho, co by se dalo koupit, dali jsme si vybornou zmrzlinu... no proste prijemne stravene pozdni odpoledne a vecer. K veceru, kdyz jsme se vraceli k autu, uz jsem byla rada, ze jedem dom, protoze zaclo zapadat slunicko, romantickymi ulickami se zacly trousit prochazejici se pary, byl slyset zvuk harmoniky nejakeho poulicniho muzikanta... no a tak proste vecer s rodicema jsem tam travit nechtela;-)
Byl to moc peknej den, jsem rada ze jsme v poradku dojeli tam i zpatky a ze nam vyslo pocasi. Vsechny fotky tady jsou z Riquewihr, z Colmaru a ze zriceniny pozdeji, uz to zase blbne.

Par postrehu a uspesne nakupy...

Je tu hrozne moc jesterek! Mraky!

Francouzi ridi dost hrozne - dle meho nazoru... Moc to nechapu. Bud neblikaji vubec, nebo nesmyslne/zbytecne a dlouho/porad. Trochu se bojim cesty do Baselu, az me tam rodice povezou;-)

Vsichni mi hrozne chvali moje ,,oui,,:-) prej to rikam jak prava francouzka, nekdo rekl dokonce parizanka...no tak kdyz uz nic jinyho, aspon tohle potesi:-)

Dneska jsem se byla dopoledne projit po meste, koupila jsem krasny pohledy a uz se tesim, az je dotycni dostanou! Pak jsem nerozvazne vstoupila do obchodu CacheCache... a uz to jelo... do kabinky jsem si nesla asi 38 kusu obleceni. Pred zrcadlem jsem pak vyrazovala, ale slo to velice stezi. Ulevilo se mi, kdyz jsem u poloviny tricek nasla v napisech slova, kterym jsem nerozumnela nebo jsem si nebyla jista, co znamenaji, takze jsem je radeji zamitla taky:-) No ale neodolala jsem dokonale, odchazela jsem spokojena s novejma trickama v roztomile tasce... ;-)

Vcera jsem si hezky popovidala s maminkou Soniou, cely odpo jsme byly spolu, delaly jsme marmeladu, pak varila, ja jsem zehlila, a docela jsme si to uzily:-) S tatinkem jsme pak planovali zitrejsi (snad) vylet, tak uz se tesim!

Konecne vic fotek!

nase ulice

stare krasne mestecko... Luxeuil-les-Bains

Typounne na ceste

krasna postovni schranka:-)

Clara a ja

Méline

farma v Magnivray, na ktere jsem byla na navsteve u Claudine a Paula, a kam jeste zavitam...

Sobotni bloudeni a navstevni nedele

Blogger.com se rozhodl, ze me nastve... proste mi sem nejdou davat fotky:-( Mrzi me to, jeste jsem vam ani poradne neukazala misto, kde ziju - a pritom mam pekne fotky mesta.
V sobotu bylo krasne a bylo mi uz celkem dobre, tak jsem se odpoledne vypravila ven. Namirila jsem si to do jednoho obchodu, kde jsem byla s maminkou Soniou asi pred tydnem, je to neco jako Carrefour u nas - maji tam vsechno. Potrebovala jsem se kouknout po silonkach na nedeli, neni tu totiz zadny vedro. No ale jak jsem tak sla, najednou koukam, ze vubec nevim, kde jsem a ze to vubec neni smer k memu cili... Tak jsem sla nekam jinam, nekam jsem zatocila, a jak jsem furt sla, sla, zaclo poprchavat a strasne foukat... Najednou koukam, ze jsem u nadrazi. To je muj pevny zachytny bod:-) No zkratim to...v tom obchode jsem mohla byt z domu tak za 15min, takhle jsem tam sla asi 45min...ale hezky jsem se prosla;-) Kdyz jsem dorazila na misto, zacal prisernej slejvak, takze jsem byla rada, ze jsem vevnitr. Na druhou stranu to nevypadalo na kratkou prehanku, takze jsem premejslela, jak se mi v tom bude chtit tapat zpatky domu, nebo jak dlouho tam budu cekat, az to prestane. Vse se ale mile vyreslo - v obchode me prekvapila maminka Sonia s destnikem a klickama od auta:-) Jela pro neco do mesta a taky pro me, abych nezmokla... :-)
Taky me mrzi, ze jsem si s sebou vcera zapomnela vzit fotak. Jeli jsme totiz rano s rodicema a s rodinou Claudine a Paula (ti, u kterych jsem byla par dni na farme v Magnivray) na bohosluzbu do Eglise evangelique v Mulhouse, kde je kazatelem Pauluv tatinek. Po ceste se nam nejak porouchalo auto, coz nebylo moc prijemny:-( Museli jsme zastavit hned asi po 10km za Luxeuil. Nastesti jsme jeli s P+C dohromady...takze kdyz se nam zavaril motor (nebo co ja vim), P+C odjeli nekam pro vodu. Mimochodem - my v aute vzdycky vozime flasku vody, ale proste vcera zrovna, samozrejme...jsme ji nemeli. Tatinek - Rene - mel mit kazani, takze jsme byli docela nervozni, ze tam dorazime kdovikdy anebo vubec... Premejsleli jsme, jak to udelat, komu zavolat aby nas tam odvezl. Muj ,,bratr,, Matthias nebral telefon. Kdyz dorazili P+C s vodou, nalili tam vodu a premejsleli jsme, co dal. A najednou u nas zastavilo zname auto, a v nem muj druhy ,,bratr,, (rozumej: syn mych adoptivnich fr.rodicu) Jonathan a jeho zena Emily. Jeli v protismeru do Luxeuil do shromazdeni a videli nas, tak to otocili... Prijemna ,,nahoda,, ;-) Jeli jsme chvili dal, ale pak jsme zase museli zastavit. Tim, ze s nama jel i Jonathan, se to vyresilo - vymenili jsme si auta:-) Ne, nenechali jsme ho napospas s nasim rozbitym Mondeem...dolili jsme tam dalsi vodu a protoze jsme meli pred sebou jeste asi 70km (a Jonathan jen 15), bylo to jediny reseni. Bylo to ale skvely - skvelej priklad toho, ze clovek sam si nevystaci...kdyz ma k sobe jeste nekoho druhyho, je mu lip...a trojita nit se teprv nepretrhne!! :-) Tak jsme si to takhle hezky overili a v poradku jsme my - i Jonathan - dorazili tam, kam jsme chteli.
Obedvali jsme u Paulovych rodicu, na krasnem miste, kde by se ti, mami, strasne libilo. Bylo to kousek za mestem, takovej peknej domek s velikou zahradou, vsude okolo kytky, vyhled na pole, lesy, louky, za oknama stromy... No nadhera. Jak rikam, mrzi me ze sem tam nemohla fotit:-( K obedu jsme meli v podstate knedlo-vepro-zelo akorat misto knedliku brambory, vic druhu masa a zeli nebylo tak dobry... takze to vlastne vubec nebylo ono;-) Uvedomila jsem si tam, ze se fakt zlepsuju v porozumeni, nemusim se tak namahat, abych pochopila, o cem se bavi. Samozrejme to tak je, kdyz je posloucham od zacatku. Kdyz se zacnu soustredit uprostred hovoru, neni to tak snadny:-) No tak jsem rada...
Maly Simon mel vcera 2 roky, takze jsme se pobavili, kdyz sfoukaval svicky a kdy pak nechtel slizt z traktoru, kterej od prarodicu dostal;-) Meli jsme vybornej zakusek - takovej francouzskej tvarohovej kolac... v prekladu by to byl kolac z bileho syra... je naprosto vynikajici!! (Mami, je to ten, na kterej byl recept v Apetitu, jak ho po me chtela Verunka...?)
Sli jsme se pak projit, natrhali jsme spoustu krasnejch ostruzin, pohladili pruhovany kozy apod. :-) a pak jsme jeli do centra Mulhouse, projit se kratce po meste. Dalsi moment, kdy jsem opravdu moc litovala, ze fotak mi lezi v pokoji na policce. Krasny mesto. Bylo zajimavy, ze jsme tam potkali celkem asi tak 30 lidi. Obchody byly zavreny, ulice prazdny, ticho, klid... V porovnani s nedelnim odpolednem v Praze Na Prikopech/Vaclavaku/apod. opravdu prijemna prochazka... I kdyz mozna je skoda ze byly obchody zavreny - nakupovalo by se tam urcite lip nez tady. Kdyz jsem videla mile zname napisy znacek, jmen obchodu, srdce zaplesalo, ale pak hned prestalo...vsechno bylo zavreny a navic je to od nas docela kus, takze kvuli nakupum tam nepojedu.
Po navsteve mesta a rozlouceni s Paulovymi milymi rodici jsme jeli na veceri (uz jen ja a rodice) k tete Reneho. To byla taky vcelku mila navsteva, zase o neco jina, s jinym jidlem;-) Je ale fakt, ze na obou navstevach jsem se slusne nacpala a to ze me byli jeste zklamani, jak malo jim!! A dalsi vzkaz pro maminku - dala jsem si tam nejaky syry, ale proste te zklamu... nenaucim se tu jist to!! :-p
Vratili jsme se domu docela pozde, takze jsem spala dneska trochu dyl a ted jsem sama doma, chystam se na prani a tesim se ze si zahraju na klavir! :-)

Virus de France

Francie je sice krasna zeme, ale kdyz je cloveku blbe od zaludku, neni to o nic lepsi nez doma... Naopak doma je to pohoda, ze jsem tam zvykla, vim jak dlouho mi trva cesta z postele k zachodu apod;-) Zkratka a dobre... vcera v noci jsem nejak spatne spala, mela jsem asi teplotu a zdaly se mi fakt divny sny...bylo mi divne od zaludku a uprimne receno az v pul sesty rano mi doslo, ze se mi vlastne chce zvracet... Myslela jsem, ze se mi ulevi, ale stalo se tak az po sestem (sedmem? - kdo by to pocital...) maratonu k zachodove mise... Bylo mi to trapny, rikala jsem si, ze urcite vzbudim rodice - svym behem, splachovanim atd. ale rano rikali, ze nic neslyseli, tak jsem byla rada. Nastesti tu nebyl Matthias - toho bych zarucene probudila, protoze ma pokoj vedle me, taky v patre.
Rano jsem akorat opatrne vstala a sla jsem jim dolu rict, ze mi neni dobre a ze zustanu v posteli... Rene se za me pomodlil:-), vzala jsem si flasku vody, sklenicku a sla jsem spat... Celej den jsem lezela, spala, cetla si nebo psala denik (odsud a zpetne z Tater). Sonia za mnou chodila, jestli neco nepotrebuju, tak jsem s ni asi v sedm sla dolu, ze si uvarim caj. Sedela jsem s nima u vecere, a bylo fajn bejt zase chvili mezi lidma a ne jen pod perinou. Rodice meli hned po veceri skupinku s dvema dalsima manzelskejma parama, tak jsme s Matthiasem (ktery prijel odpoledne) pokracovali v povidani sami asi dalsi dve hodiny. Rikala jsem mu, ze jsem si dneska precetla nejakou knizku pro deti, ktera je v knihovne u me v pokoji. Jmenuje se ,,Pierre et Pierre,, a nechce se mi vysvetlovat, o cem je, ale Matthiasovi se rozzarly oci, ze mu ji musim ukazat, ze si ji musi znova precist. Btw. - je to knizka formatu A4, vsechny stranky zabiraji obrazky, a u kazdeho jsou tak 2, maximalne 3 vety velice jednoduchou francouzstinou, vytistene velkym citelnym pismem... ;-) Tak jsme sli nahoru, kde jsem mu ji dala aby si ji mohl precist. Ptal se me na knizky, co tu mam s sebou, tak jsme se dostali az k zakladum filozofie a ke knizce ,,Sofiin svet,,. Vysvetlovala jsem mu, co to je, atd. a on najednou povida ,,Tu connais le livre Le Monde de Sophia?,,...zacla jsem se smat...a rikam mu, ze to je ono... Bylo to vtipny - o ty knizce jsme se bavili docela dlouho a jemu to pripomnelo knizku Le Monde de Sophia, coz je to samy, akorat s francouzskym nazvem;-) tak ji prinesl a docela me tim povzbudil, protoze ten jejich preklad je asi tak dvakrat tlustsi nez nas;-)
No... dneska uz jsem si dala k snidani bagetu a caj, k obedu snad nejaka ryze ci co... Doufam ze mi bude dobre odpoledne, abych mohla jit ven, je tam krasne - konecne!! :-)

Séjour à la campagne

V utery odpoledne jsem se na dve noci prestehovala... Rodice jeli na dva dny k dceri, aby ji pomohli stehovat, a me tak trochu ,,odlozili,, ;-) Nastesti ale k uzasny rodince, na roztomilou farmu v Magnivray. Bydlela jsem u manzelu Claudine (33) a Paula (28), dvou skvelych a moc hodnych lidi, ktere jsem si zamilovala stejne jako jejich deti. Clara (5), Méline (3) a Simon (2) mi strasne pripominali nase deti. Clara je cela Julca- ty vyrazy, otraveny obliceje...je to Julca! Je stejne tak chytra, diriguje ostatni a je uzasna:-) Napsala jsem tu vic negativnich veci, ale to ,,je uzasna,, je daleko vic nez ty zaporny vlastnosti:-) Fakt je to hrozne fajn holcicka. Méline je moje Terezka... tim ze je ve stejnym veku, jsou si fakt podobny. A nejen tmavejma vlaskama a ocima. Musim ale Terezku pochvalit, asi by na Méline docela koukali - je strasne vztekava a priserne tvrdohlava!!! A ja ji stejne miluju - nechapu se;-) Je v tom ,,uzasnym,, veku, kdy po vsem a na vsechno reaguje ,,et/mais pourquoi?,, (pozn.prekl.: ,,a/ale proc?,, ;-)) ...
S Claudine jsem si fakt skvele popovidala. No s Paulem vlastne taky, ale na toho jsem spis vic koukala abych prisla na to, cim je tak milej a hezkej;-) A nevim:-) Domluvili jsme se, ze k nim jeste tak na dva tri dy prijedu, pohlidam vecer cacorky a oni budou mit volnej vecer... Pripadala jsem si tam jak u sester, bylo to opravdu moc fajn; jsem rada ze jsem je poznala...


nafotila jsem toho vic, ale zase to blbne, takze priste... dobrou noc! :-)

Ne + po

Mam za sebou prvni vikend tady, prvni nedeli, prvni shromko=prvni vetsi seznamovani... Tak uz znam mistni omladinu... je jim tak 16-17, tezko rict, rekla bych ze sou malicko mladsi nez ja. Jsou ale stejne trhli jako my v ml, tak me to docela potesilo a uplne sem dostala chut - pri pohledu na ne - jet za vama (moje mila mladezi) a udelat nejakou kravinu...a zasmat se s vama... tady je to taky sranda, ale ne ta nase... Tak se na vas tesiiiim:-)
Obedvali sme ve sboru s dalsima 20 lidma a pak se promital nejakej film... Nemela jsem chut ani energii soustredit se hodinu a pul na rychlou francouzstinu bez zastavovani a srozumitelnyho opakovani a vysvetlovani;-) tak jsem sla dom a cely odpoledne az do pozdni vecere jsem si povidala se synem mych francouzskych rodicu - s Matthiasem. Bylo to fajn, prohlizeli jsme spoustu fotek, prodiskutovali spoustu temat, pujcila jsem si nejaky fr cdcka a dost me to vycerpalo, i kdyz se mi s nim mluvilo dobre, protoze me opravoval a snazil se pochopit, co chci rict - a to neni vzycky jednoduchy;-)

Dneska jsme jeli dopoledne s lidma ze sboru do Musee Peugeot v Montbeliard. Bylo to zajimavy...spoustu starejch krasnejch aut, taky nejaky zajimavy a vtipny, a taky treba Marseillsky Taxi z myho oblibenyho filmu:-) Pak jsme jeli kamsi na obed a pote na prohlidku Chateau de Belfort - krasne stare pevnosti... Myslim, ze ten vyklad pruvodce byl hrozne zajimavy, ale...vazne jsem mu nerozumnela:-)))

Na prvni fotce je muj milacek - ctyrlety Noah, ktery uz brzo odjede:-( je to fakt slunicko a zamilovani je oboustranne, takze je to fajn;-)

Muj pokojicek

takhle to vypada v mym pokojicku... bydli se mi tam fakt skvele:-)
































vyhled z okna...










k tyhle fotce doslo fakt zajimavym zpusobem, ale licit to tu nebudu... je blba, co? ;-)

Zajimavej den s novejma lidma...

Dneska jsem se byla podivat dopoledne ve meste, nasla jsem hrbitov, vyfotila zajimavy veci... a odpoledne - tatinek mi to predtim nabidl - pro me prijely nejaky dve holky a nekam jsem s nima jela. Zni to divne, ale ono to tak vlastne bylo... Jedna z nich, Sonia, chodi sem do sboru, druha ...kdovijaksejmenuje... sem obcas zajde, ale neni krestanka, ale je taky fajn - to pisu aby si nekdo nemyslel, ze jsem ji zavrhla protoze neni verici:-) Jely jsme do nemocnice za jejich znamym - Jean Pierre, 60 ans - ktery se pokusil pred dvema tydny otravit praskama... Zajimava navsteva... bylo to skvely. Jean Pierre je osobnost, na kterou se nezapomina. Me v sobe neco uzasnyho, charisma, byl moc milou spolecnosti... Docela silnej zazitek:-) S holkama jsme pak sly jeste na kafe, tak jsem se s nima dobre seznamila a domlouvaly jsme se, ze se jeste uvidime... Byla s nima sranda, byla jsem rada, ze jsem s nima jela a nesedela doma - zase prselo...
Pri veceri se osmilety syn navstevy - Raphaël - ucil cesky... taky vtipny... snazil se precist celej slovnik, nakonec jsem ho od toho nejak odlakala, zacinalo to bejt unavny:-)

tak dalsi pokus o fotky... par hlouposti nahore, to jsem si hrala:-)

Annaece a Sonia

lazenskej park

Fotky...

cestou k cili jsme se stavili v Belfortu...taky moc pekny mestecko, ale na to moje nema... ;-)



















no dobre, no... fotka se nepovede vzdycky, ale ja proste potrebovala vyfotit prijezd do ciloveho mestecka, do Luxeuil-les-Bains... a sem spokojena, i kdyz... kdybychom prijeli z jiny strany a tatinek jel pomalejc... :-p

a tohle jsou ted moji rodice... taky neprilis dobra fotka... pardon:-)

uzasnej kostel... Notre-Dame du Haut, u Ronchampu

Pro lepsi predstavu...

Tak uz mi tu zbyva jen 22 dni...nejak to leti:-)
Dneska tu celej den prselo a je tu docela kosa, domaci se tomu taky divi... Prijela sem na par dni jakasi rodina s demta, maj dva maly kluky a sou docela roztomily, az na to ze ten mladsi, ctyrletej, nejak asi nechape, kdo jsem a ze musi bejt trpelivej nez ze sebe neco dostanu, a tak se mi smeje, ze neumim mluvit:-) Taky dneska prijel jejich syn a snazi se naucit se neco cesky, je to docela vtipny. Porad si cte v mym slovniku a ted kdyz sem chatovala na icq, cetl si to a prislo mu to strasne zajimavy... prisla mi tam nejaka odpoved (nejsou tu nikde uvozovky, takze misto nich ted napisu pomlcky) - to chapu - a on si to tak vsechno pomalu cetl a najednou povida - tosapü - (s hackem nad s) a ja vubec nechapala, co to rika...snazi se to trochu pofrancouzstit:-)
Dneska jsem se prestehovala do svyho pokojicku, je to tam krasny, vyfotila jsem vam ho:-)

Jeste par veci, ktere jsem si napsala, abych se o nich nezapomnela zminit... Byly jsme dneska s moji adoptivni maminkou nakupovat a (nejen ona ale i tatinek) docela casto se me ptaji, jestli mame neco v CR taky - napr. mikrovlnku...nevim jestli se mam smat nebo urazet:-) oni to tak nemysli, ale proste maji nejak zazity, ze sme nejak pozadu... a ani nerozlisujou Cesko a Slovensko; ja jsem podle nich proste z Ceskoslovenska:-( nejsem ale zase takova vlastenka; abych jim to furt dokola vysvetlovala... :-p

Dalsi zajimava vec - strasne se jim libi preklady jmen Skoda a Smetana:-) uprimne receno, nevim, co je na tom tak skvelyho, ale vzdycky kdyz jsem prinucena to rict, dost se smejou... tak aspon je sranda;-)

Jo a ve stredu jsme se s nasima byli projit tim mesteckem za tmy a bylo to proste kouzelny. Sice nevim, jestli se tam nekdy vypravim sama, docela sem se tam bala, ale to nic nemeni na tom, ze me to proste dostalo. Sli jsme pres ten lazenskej park a tam jsem si pripadala jak nekde ve snu - proste nadhera; ani popsat se to neda, desna romantika:-) no a to je prave to smutny... tak tam radsi chodit nebudu, asi bych tam jen sedela a styskala si:-)

Ohledne mych pokroku... pokrok je uz to, ze mluvim... rekla bych:-) ja to nejak zatim neumim posoudit, to pujde spis az budu odjizdet, jsem zvedava, jestli reknou, ze jsem se zlepsila...

Tak teda par fotek...



tady bydlime...











ostatni fotky mi nejak nejdou... :-(

Ale jeste neco pro Kri - pokud se sem teda jeste nekdy podiva, kdyz se tak strasne opicim (podle ni)... my s tema blogama nejak soutezime, ci co? ja to tak teda vubec nezamejslela... vitezstvi navstevnosti a komentaru ti s radosti prenecham... :-p

Prvni francouzske dojmy:-)

Tak jsem tu!!! Je to neuveritelny... teda aspon mi to tak prijde - uplne jako vcera si vybavuju chvili, kdy jsem cetla prvni mail rodiny, u ktere ted bydlim. Jsem stastna, ze to vyslo a ze tu diky Bohu muzu bejt:-)
Prijeli jsme vcera vecer a dostalo se nam moc mileho privitani od mych nynejsich adoptivnich rodicu;-) Jsou to manzele okolo padesatky, Rene a Sonia Yoder, maji 4 deti, ale doma uz jsou sami a maji ted jen me jako svoji dceru. Bydlime v utulnem domku hned vedle sboroveho domu. Yoderovi tady pracuji jako spravci sboru, on taky jako kazatel. V podstate to tady cele vybudovali, pracuji tu uz dvacet let.
Tak tedy neco malo zakladnich informaci... (na tyhle klavesnici se pise priserne!!!) Bydlim v mestecku Luxeuil-les-Bains, ktery patri do regionu Franche-Comte, departement Haute-Saone. Co bych vam o tom jeste napsala...? Je tu nadherne!!! :-) Je to stary a dost zajimavy mesto. Dneska jsme se byli projit okolo lazni a starym mestem a nestacila jsem vsechno obdivovat... Je tu spoustu krasnejch domecku, ktery vypadaj - nechapu jakto - jako hrozne malicky... jsou to roztomily rodinny domky obsypany kytkama, hned bych si nejakej vybrala:-) Kazdy dum na starem meste ma aspon jeden rozkosnej balkonek s ozdobnym kovovym zabradlim... No jak vidite, jsem zatim opravdu nadsena:-)
Snazim se zvyknout si na francouzstinu a je to pomerne vycerpavajici...uz vcera pred usnutim mi v hlave vsechno znelo francouzsky... Yoderovi mluvi s nasima nemecky a vsem se nam to plete dohromady, takze uz jsme se tu docela slusne nasmali:-) Jsem zvedava, jak to pujde, az nasi - zitra - odjedou. Asi si nekam zalezu a prectu vsechny knizky, co jsem si privezla a pak hura domu;-) ne, to nesmim...musim mluvit a mluvit a mluvit a taky nekdy poslouchat... Asi si tu docela uziju s tim tatinkem - on je takovej vtipalek a ja kdyz mu s nadseni, nec rozumim, tak nepochopim ten jeho vtip, ale snad si na to zvyknu - jeho humor je docela dobrej, nic neprijemnyho...mohlo by bejt hur:-)
Jdeme se jeste projit do mesta...teda az se setmi...
Priste snad pridam i fotky, az se mi to tady podari zprovoznit:-)