photography.

. . .

2012-02-15T21:27:00.000+01:00

nedělně spolu

2012-01-31T21:49:00.000+01:00

o zlomu s reklamou

2012-01-25T22:10:00.003+01:00

Kdo to s mým blogem už vzdal, tomu se ani moc nedivím. Koho by taky bavilo dívat se celej měsíc na okoukaný vánoční záběry a pouštět si nostalgický songy? Byla jsem jaksi ... vytížena a to především studijně. Už už se mi to chýlilo k závěru, ale naše katedra mě má moc ráda na to, aby mě tak brzo nechala skončit... Bylo by jim beze mě zjevně smutno. Tak se tam stavím ještě v červnu a pak si ten slavnej titul budu psát asi i na toaleťák, protože to bude vítězství takovýho kalibru, že ... že o tom pak určitě něco napíšu:)

Kromě toho jsem řešila spoustu dalších důležitých věcí. Tak jen namátkou...

° V mém životě nastal radikální zlom: koupila jsem si oranžové tričko. Zdůvodnila jsem si to prostě: je krásný a úžasně pohodlný. Stále platí, že oranžovou nesnáším. Jen miluju svoje nový tričko:)

° Není nad dvou-a-půl hodinovou jízdu autobusem s řidičem, který ji celou protelefonuje s několika různými lidmi a každému z nich hlasitě a barvitě líčí, jak moc je unaven, jak moc se mu zavírají oči, jak postupně a rychle přestává vnímat dálnici a okolní auta, jak nenávidí svoji práci, a tak podobně. Radši nechci vědět jak on, ale já teda za celou dobu nezamhouřila strachy oko.

° A nyní reklama: Víte o svých sousedech? Slyšíte je, jak ráno odchází do práce? Jak se večer dohadují? Díky tenkým stěnám víte přesně, jaký televizní seriál sledují? Štve vás to? Může být hůř. My našeho souseda cítíme a podotýkám, že velice neradi. Příznávám se dobrovolně, je to tak dva týdny, co jsem se vyčerpaná z práce a pod nátlakem státnic z toho smradu rozbrečela.

° Nikdy bych do sebe neřekla, že si budu v dospělosti každý večer připravovat oblečení na další den. Zní to ujetě, ale když vím, kolik ranního hledání po tmě si tím ušetřím, dělám to s neskrývanou radostí:)

Fotky mám jen vánoční a to už je tak nějak promlčený... Takže přikládám jen tři vzpomínkové a čekám na světlo, jaro, zeleno, ... a vlastně tak trochu cokoli, co by mě inspirovalo a vyhnalo se zlenivělým foťákem na lov. Snad brzy.

krásné vánoce!

2011-12-24T14:08:00.001+01:00

2011-12-22T20:58:00.000+01:00

Sixpence None The Richer - Christmas For Two

merry 90210:)

2011-12-21T21:02:00.000+01:00

merry little christmas

2011-12-18T18:00:00.001+01:00

čtvrtá adventní

2011-12-18T17:04:00.000+01:00

Poslední dny se přistihuju, jak pořád koukám z okna, jestli už náhodou není bílo. Počasí ještě asi nepostřehlo, že už jsou tu Vánoce. I přesto se ale konečně cítím pořádně svátečně. Kromě čtyř plamínků a plechové krabice perníčků na stole mě na Vánoce úspěšně naladilo vyrábění vánočního bambulkového řetězu, skládání papírových tašek na dárky a sobotní koncert našeho pěveckého sboru.

Pusťte si Joni Mitchell, na kterou si vzpomene Kathleen Kelly z filmu Láska přes internet pokaždé, když zdobí vánoční stromeček, a podívejte se, k čemu se o Vánocích ráda vracím já. Dneska se s váma totiž chci podělit o moje nejoblíbenější vánoční fotky.

třetí adventní

2011-12-08T17:46:00.001+01:00

Procházíme Adventem

nevědouce co očekávat

nevědouce v co věřit.

Procházíme Adventem

namísto co by Advent

procházel námi.

(Alois Volkman)

2011-12-06T22:00:00.000+01:00

druhá adventní

2011-12-04T21:57:00.001+01:00

Když jsem ji slyšela poprvé (v mnohem klasičtějším podání), napadlo mě: "jejda, středověkej nápěv... je to nutný?" ... Pak jsme ji zpívali znovu. A znovu a znovu. Pomalu se mi dostávala pod kůži. A když jsem ji pak asi před týdnem našla (aniž bych ji vlastně hledala) v téhle verzi, už jsem si ji nepřestala zpívat.

Píseň mého letošního adventu.

první adventní

2011-11-27T18:32:00.000+01:00

2011-11-23T19:07:00.000+01:00

a simple truth

2011-11-22T22:19:00.000+01:00

aus dresden

2011-11-20T21:08:00.000+01:00

v podzimním lese

2011-11-14T07:44:00.000+01:00

jak jsem zvítězila nad Tetou

2011-11-12T21:58:00.000+01:00

bacha - děsně dlouhej článek

Jak už jsem se zmínila v jednom z minulých článků, nedávno jsem si chtěla nechat vyvolat fotky ze starého foťáku. Měla jsem nafocené celkem tři filmy - dva barevné a jeden černobílý. Jistá česká drogerie s trapným názvem označujícím rodinného příslušníka ženského pohlaví inzerovala ve svém pestrobarevném letáku slevu na "fotografie z dovolené" - a to právě ty z filmu. 0,99 Kč za jednu fotku. Dost dobrá cena, řekla jsem si. Když k tomu připočtu stovku za vyvolání filmu a dvacku za cédéčko, zaplatím za jednu sadu fotek nějakých 150 korun, což je vcelku bezkonkurenční cena. Nebylo o čem přemýšlet, filmy jsem do drogerie zanesla a pak už jsem si jen užívala těšení na výsledek. (Vy, kdo od začátku článku čekáte na zádrhel, přichází vaše chvíle.) Místo očekáváných tří mi k mému překvapení byly slečnou drogistkou přineseny jen balíčky dva a bylo mi řečeno, že s třetím filmem je prý nějaký problém, a prý bude snad i nějaký dražší. Aha, zajímavé... No nic, přijdu se za pár dní zeptat. Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. Přijít jsem ale musela hned čtyřikrát. Až po dvou týdnech mě prodavačky konečně vítaly s nadšením, že můj černobílý balíček dorazil. Byla jsem připravená, že bude o nějakou tu dvacku dražší. Ale černá částka, která na mě z bílé etikety vejrala, mi vyrazila dech.

519 korun?!?! Za co??? To je snad vtip.

No, my tomu taky nerozumíme... Kuňkaly nevinné prodavačky vǒnavek a toaleťáku.

To vidim.

Prý jsou ty černobílý fotky dražší.

Evidentně. Ale v reklamě nebylo napsáno, že sleva platí jen na barevný filmy! ... Nemáte k tomu prosimvás nějaký účet?

- přinesly účet - jedna fotka z černobílého filmu: 8,50 + 99 vyvolání + 20 cédéčko ... Na pomoc jsem si vzala kalkulačku a počítala. Nevycházelo to.

A co ta zbývající stovka?

To je za nějaký negativy. V ceníku to ale nikde neuvádí, takže té položce nerozumíme ani my.

Tak si to tady nechte, já si jim postěžuju, protože tohle fakt platit nehodlám. Přijdu vám říct, jak jsem dopadla.

Byla jsem dost rozčilená. Lákaj lidi na levný fotky, a přitom nikde nebyla žádná pidi hvězdička naznačující, že bude pod reklamou vysvětleno, že může být sleva uplatněna pouze a jen za těch a těch nereálných podmínek. O tom, že se výhodná cena vztahuje pouze na barevné filmy, nikde ani zmínka. To je jednoduše řečeno zrada.

Navíc po prostudování celých webových stránek toho fotolabu jsem zjistila, že na nich neuvádí vůbec žádné ceníky pro fotografie z filmu. Jak má tedy člověk vědět, kolik bude platit?

A jak je možné, že účtují další stovku za něco, o čem nemají páru ani v provozovně, kde fotky vydávají?

Zrada za zradou.

Po čtvrthodinovém telefonátu, v jehož závěru mi bylo sděleno, že jim to musím poslat mailem (?!???! grrr!!), jsem jim to vylíčila písemně a požadovala cenu zakázky změnit podle inzerované akční ceny. Jsem si jistá, že jim to znělo směšně, ale nehodlala jsem zaplatit částku, kterou po mě chtěli, a neměla jsem na vybranou - musela jsem bojovat za svoje (většinou opět rozmazané) fotky. Připadala jsem si samozřejmě dost bezmocně, protože jsem ani neměla čím vyhrožovat.Koukejte mi to přecenit nebo...budu naštvaná? Nebo vás poženu k soudu? Haha, no jasně...

Odepsali, že jim mám zakázku poslat na reklamaci, aby mohli zkontrolovat, jestli neudělali nějakou chybu v laboratoři. Fajn, šla jsem tedy znovu navštívit prodavačky v drogerii, ať pošlou ty moje fotky zpět. Párkrát jsem se za nimi pak stavila, už skoro jak za starými známými, jestli není něco nového, jestli moje fotky neposlali s novou cenou, apod. Ticho po pěšině.

Až jednoho krásného pátečního dne... jsem měla ve schránce výzvu k vyzvednutí poštovní zásilky. Odesilatel: Zákaznický servis drahého fotolabu. Kdybych bývala měla podpatky, byla bych se bývala na jednom z nich otočila - hned jsem upalovala na poštu. U okénka fronta jak hrom, napětí stoupalo. Dostanu od paní za přepážkou obyčejný dopis s vyjádřením k reklamaci nebo svoje vyvolané fotky a omluvu? Tak dělejte lidi, nejste tu sami a já čekám na něco moc důležitýho!

A pak to přišlo. Slečna za přepážkou mi pod sklem podstrčila VELKOU obálku. Větší než na dopis a těžší než jen s dopisem. Fotky byly konečně doopravdy moje. Měla jsem problém se udržet a přede vším obecenstvem nezakřičet "VYHRÁLA JSEM!!". Hned na ulici jsem obálku roztrhla a zbrkle jsem četla přiložený dopis od jakési pracovnice zákaznického servisu. Nepochopila jsem ho. Bylo mi to jedno, užívala jsem si, že si můžu konečně poprvé prohlídnout fotky, na které jsem se tak dlouho těšila.

Až později jsem si znovu několikrát přečetla ten dopis. (Přepsáno naprosto přesně - včetně pravopisných chyb.)

Vážená paní K.,

je mi líto, že vznikl problém s Vaší zakázkou. Musím bohužel konstatovat, že zakázka je vyhotovená zcela dle Vašeho přání (co to je za větu?!) a zadání na zakázkovém sáčku a i cena odpovídá typu zakázky. Nejběžnějším typem fotozakázek je skutečně vyvolání barevného filmu s fotografiemi nejmenšího formátu, tedy 9x13, kde je cena fotografie skutečně nejnižší. (Nechápu, jak to souvisí s mojí reklamací...) Pobočky Drogerií Teta jsou všechny vybaveny materiály, tj. správnými ceníky, kde se dovíte přesnou cenu zakázky, případně dalších doplňkových služeb. (To není pravda - ceníky mají, na požádání vám je možná ukážou, ale nenajdete tam nic o tý záhadný stovce za negativy.)

:) a teď se podržte:

Omlouváme se, ale bohužel nemůže vyhovět Vaší reklamaci.

Děkujeme za pochopení.

Michaela Majerová

Zákazniký servis, Praha

Nemůžou vyhovět mojí reklamaci? Ale fotky mi poslali zadarmo... Došlo mi, že kromě toho, že se vůbec nevyjadřují k předmětu mojí reklamace, si taky špatně přečetli moji stížnost a zřejmě se domnívají, že jsem ty fotky zaplatila. Chacha. Pocit vítězství ještě o něco víc zesládnul. Jen mě nakonec docela mrzí, že nešlo o něco daleko dražšího:)))

A fakt se omlouvám - situace, který mi stojej za sepsání, se většinou nedaj vměstnat do dvou odstavců:)

awtumn

2011-11-06T12:00:00.000+01:00

Coldplay: Us Against The World

a foggy day

2011-11-04T21:31:00.001+01:00

Feist: The Park

- - -

2011-10-22T13:33:00.000+02:00

chilly morning

2011-10-18T18:47:00.000+02:00

kde je konec

2011-10-10T20:26:00.000+02:00

večernímu slunci, nanukům a bosým nohám...

summer is not a season

2011-10-05T10:15:00.000+02:00

it´s a state of mind

minolta vol II

2011-09-30T21:21:00.001+02:00

Nevím proč, ale k technice bývám nedůvěřivá. Ne že bych jí tak doslova nevěřila, spíš mívám zpočátku pocit, že sama vím nejlíp, jak s tím zacházet, kde co mačkat a nastavit. Nechápu, kde se to ve mě bere a proč jsem takový suverén, zvlášť když se mi to zatím nikdy neosvědčilo. Ani s touhle starou Minoltou. Na zadním krytu má jasný návod:

Musím se přiznat, že jsem pokyny většinou úplně nerespektovala a když teď držím v ruce vyvolané fotky, úplně mi v hlavě zní to usilovné pípání, kterým se mi foťák snažil naznačit, že moc dobře ví, proč pípá, a že bych ho tedy měla poslechnout.

Při třetím filmu jsem pochopila, že bych měla respektovat názor starého přístroje, a tak jsem se na fotky těšila nejvíc. Žel jsem odmítla zaplatit ve fotolabu částku, kterou mi z neznámých důvodů přidělili, takže se chystám na pořádnou telefonickou stížnost, a pak se uvidí. Snad se mi moje fotky brzo dostanou do rukou za cenu, kvůli které jsem si je objednávala. Wish me luck.

analog-boom

2011-09-19T18:31:00.000+02:00

Nikdo mi netvrďte, že jste nepostřehli tu analogovou mánii. Jde zhruba o tohle: koupit/zdědit/vyhrabat v hloubi tátova šuplíku, nebo jakkoli jinak najít funkční a pokud možno starý (protože retro je in, že ano) foťák, naučit se navíjet film, fotit, vyvolat, a pak už jen zveřejňovat a očekávat chválu. Nesmím opomenout fakt, že fotografie zrnité a jakoby nepovedené jsou přesně to, co pak chcete ve výsledku vidět. Neptejte se mě proč. Trendy neovlivníš.

(a stejně tuhle fotku miluju)

I já jsem podlehla. Tuhle kouzelnou Minoltu s frajerským koženým pouzdrem jsem nedržela v ruce poprvé. Ještě mnohem dřív, než jsem objevila melodický zvuk závěrky, důležitost světla a než jsem focení totálně podlehla, mi bylo párkrát slavnostně uděleno povolení půjčit si náš starý rodinný foťák, se kterým ale nesměl fotit prakticky nikdo jiný, než sám velký hlava rodiny:-) Mé tehdejší výsledky byly nicneříkající, tmavé a rozmazané. A taky dost podobné těm, které jsem dnes ještě čerstvé a voňavé vytáhla z obálky fotolabu.

Fotit na film je tak moc jiné a je docela těžké si na to zvyknout po těch letech rozmazlování digitální zrcadlovkou. První film je děs. Proto si važte každé dnes zveřejněné fotky, neboť mi dalo velkou práci najít jich tolik nerozmazaných a "povedených". Na druhém filmu je z 28 fotek totálně rozmazaných už jen 8. Snad bude tato sestupná tendence dál pokračovat.

K problematice ostření vám řeknu víc v příštím článku, kde se můžete těšit na lepší fotky z druhého filmu.

dans les rayons du soleil

2011-09-14T21:16:00.000+02:00

girls, stripes & apples

2011-09-12T21:57:00.000+02:00

sun(ny)day

2011-09-11T21:55:00.000+02:00

dream

2011-09-08T22:22:00.000+02:00

Pavla mi řekla, ať sem víc píšu. Tak jo. Je to totiž rozhodně o moc lepší nápad než se teď večer užírat myšlenkou na zítřejší výsledky písemných státnic a vymýšlet katastrofické scénáře v případě opětovného neúspěchu...

(vzpomínky na léto)

Mám za sebou poslední prázdninové dny. A když říkám poslední a prázdninové, myslím to ještě o něco víc než jen doslova. Přátelé, je to tu.
TA-DÁ: Nastupuju do práce. Ne, tady už nejde o žádnou studentskou brigádičku. Bavíme se tu o opravdové práci, se kterou jsem se dosud ve svém mladém životě nesetkala.
Cítím se tak dospěle. A trochu staře, což mi ale spolehlivě vynahrazují moji noví kolegové, kteří mi všichni do jednoho tipují 16, maximálně 17 let. Pokud vzdycháte, že byste taky chtěli, aby vás na tento okouzlující věk někdo odhadoval, vězte, že mě to netěší ani trochu. Ve svých šestnácti, a vlastně i v těch o nic lepších sedmnácti, jsem byla totiž čerstvě vyhrabaná z nejhoršího telecího věku a zpětně mi to nepřipadá okouzlující ani omylem.

Abych předešla asi tak pěti miliónům otázek, půjdu s pravdou rovnou ven: stala jsem se vychovatelkou ve školní družině. Překvapilo mě, kolik lidí mi ještě před začátkem školního roku vyjadřovalo svoji účast, a více či méně explicitně naznačovali, že se z těch dětí asi brzo zblázním, že platy ve školství jsou miz-erné a taky -ivé, a že je to vlastně tak trochu práce pod úroveň (nevím pod jakou).

Takže vážení. Vzhledem k tomu, že jsem se v červnu ucházela o jakousi práci, kam se přihlásilo neuvěřitelných 96 zájemců na jedno jediné malinké místo, jsem opravdu vděčná za to, že práci mám. Byla mi vlastně nalezena ještě dřív, než jsem já vůbec začla hledat (díky, Marti). A navíc... i po prvních několika dnech v pracovním zápřahu mám stále ještě pozitivní dojmy. S dětma se fakt nenudím. Kromě toho, jaké decibely umí produkovat, taky pokládají skvělé otázky. Namátkou: jestli k nim přijdu domů (A kdy? - No v sobotu. - A proč? Máš nějakou oslavu? - Né, jen tak, protože chci.), jestli mám ráda děti (?!?), jestli ve družině teď jako pracuju, že mi to děsně sluší, že krásně vystřihuju, atakdále:)

Mimochodem... asi tak před týdnem jsem se snažila vysvětlit pětileté neteři, že budu teď každý den chodit do práce:

Co?

No, budu pracovat ve školní družině. Víš, co je to družina?

Jo.

Tak co to je?

No... už jsem to zapomněla.

- v y s v ě t l u j u - ... Chápeš?

Jo! Tak to máš teda dobrou práci.

A víte co? Má pravdu.

Jsem fakt ráda za to, co mám. Buďte taky a hned vám bude líp.

totéž

2011-08-28T22:39:00.000+02:00

Antoine de Saint-Exupéry

In memory of those who died on the roads this week.

žihadlí

2011-08-27T22:20:00.000+02:00

18 m

2011-08-24T13:12:00.000+02:00

na trojce

2011-08-19T14:33:00.001+02:00

KT Tunstall - Someday Soon

j&k

2011-08-16T18:09:00.001+02:00

m-t-m & sosisóny 2011

2011-08-09T14:46:00.000+02:00

Vltava: Léto, vrať se zpátky

♥

2011-08-07T15:03:00.000+02:00

na orlíku

2011-08-06T20:23:00.001+02:00

together

2011-07-21T11:38:00.000+02:00

play

2011-07-15T21:19:00.002+02:00

u lipna

2011-07-13T18:28:00.000+02:00

swietlikowe r.r.

2011-07-10T22:00:00.000+02:00

enfin ensemble

2011-07-01T22:18:00.002+02:00

S tímhle bilingvním frajerem, který rozumí povelu "high five", poslušně dává sladký (a někdy víc mokrý) pusinky, se svým českým dědou se chce donekonečna prát a který má ty nejkrásnější blond vlásky pod sluncem, jsem uzavřela na 3 týdny nepsanou dohodu, že budu fotit jen a jen jeho. Nemusel mě ani moc přemlouvat. Jako honorář mu prý stačí oloupané nektarinky k snídani, občasné (a dlooouhé) jízdy po eskalátorech a milión pusinek denně.

49

2011-06-27T21:40:00.000+02:00

lately

2011-06-21T23:10:00.007+02:00

up

2011-06-04T20:57:00.000+02:00

dál

2011-05-28T22:58:00.000+02:00

Nikdo mi neřekl, že to bude tak těžký. Opustit ji a nechat samotnou.

Jen kvůli tomu, že náš život jde dál. Že bude pokračovat na jiném místě a - bez ní. Sobectví?

Devět let jí pomáhat.

Každý týden vidět ty její velké oči, jindy odrážející veškerou tíhu života, jak se rozsvítí, sotva vejdu do dveří.

Devět let být pro někoho nadějí v nemoci, přítelem v osamocení, světýlkem v temnotě.

Devět let se nechávat týden co týden přirozeně naplňovat dobrým pocitem.

Devět let předávat něco živého ze svého mládí někomu, kdo už si na to svoje vzpomíná jen matně.

Vyprávět o lásce a rodině člověku, který takové zázemí nikdy nemohl mít.

Devět let být pro ni celou její rodinou.

Devět let sledovat její vrásčitý úsměv, jehož jsem příčinou.

Pohladit její papírovou kůži na rukou při pozdravu.

Stříhat jí nehty.

Proniknout pod povrch. Do všech koutů bytu zaneseného letitým prachem.

Zvyknout si na pach starého nábytku.

Příblížit se každý rok o něco víc.

A pak ji zradit vlastními plány a stěhováním.

Trochu se politovat.

Vypsat se z toho.

Vyplakat se.

Nabídnout za sebe náhradu.

"Je moc šikovná a milá. Jmenuje se Alžběta."

A ona se tak snaží zakrýt slzy smutku a těšit se na někoho nového: "To budu moc ráda. Snad si na Bětušku zvyknu."

Snad jo.

hello kitty:)

2011-05-27T20:21:00.000+02:00

contente sous ma fenêtre

2011-05-21T18:55:00.000+02:00

hold back (the night)

2011-05-16T21:20:00.000+02:00

pauza

2011-05-14T22:56:00.000+02:00

pro ni.

2011-05-09T22:21:00.001+02:00

Asi ještě nikdy jsem na blogu nepsala o své mamince. Možná je to proto, že pokusit se popsat, jak moc pro mě znamená a jak je úžasná, by bylo stejně marné. To vím prostě jen já ( + čtyři další) někde hluboko uvnitř a možná to právě tak má zůstat. Den matek byl sice včera, ale není dne, kdy bych na svoji maminku nepomyslela, takže je vcelku jedno, kdy sem dám tyhle krásný fotky.

pitomé

2011-05-03T22:33:00.000+02:00

Co bych to byla za typickou studentku, kdybych všechno hezky a v klidu stíhala? Nechápu, kde se tady vzal květen. Nejde mi to do hlavy. Děsí mě, že už za měsíc budu vědět, jestli jsem uspěla v písemných státních zkouškách a v prvním kole přijímaček. Že už si budu moci termíny ústních státnic a druhého kola přijímacího řízení v diáři buď vygumovat (mám vůbec nějakou gumu?) nebo zvýraznit oblíbenou barevnou fixkou. Ještě nedávno se všechno zdálo tak vzdálené. Zbývalo ještě trochu času. A najednou se mi kdesi pod povrch vryla ta neustávající nervozita. Ta, kterou tolik nesnáším. V noci se mi zdá o několikahodinovém testu z francouzštiny, nesmyslných minulých časech a blbé komisi. Je mi blbě.

Ještě že mě každý den z této reality vytrhne Barunka nějakou svojí geniální hláškou. Třeba zrovna včera. Byly jsme venku před domem a z tlampačů nad našimi hlavami se ~~vinul~~ (Honzi, může se z tlampače něco vinout? - Může, třeba vinná klobása. - Aha, no a tak co dělá ten zvuk, co jde z tlampače? - Rozléhá se. - Jo!) rozléhal étericky klidný hlas neznámé spoluobčanky, co nám asi tak dvakrát týdně ráda sděluje, kde se budou prodávat brambory, kde a kdy nepůjde elektřina, co budou hrát v kině, atakdále. Tentokrát měla na srdci, že nepoteče voda asi tak od osmi do dvou v jistých ulicích a (cituji: ) "v bytovém domě naproti kinu".

Bára: "Haha... v pi-to-mém domě..." :)))

Moje řeřicha, co nepřežila náš víkend v Praze.

nedělní

2011-04-30T11:52:00.000+02:00

to hlavní

2011-04-26T17:33:00.004+02:00

2011-04-20T09:19:00.001+02:00

b a l k ó n

2011-04-19T21:21:00.000+02:00

just because

2011-04-11T18:04:00.000+02:00

po roce

2011-04-09T16:44:00.000+02:00

♥

jsem out!

2011-04-04T22:26:00.010+02:00

Dnes jsem své čtyřleté neteři na její přání přivedla své dvě kamarádky. Naše Bára si je hned zamilovala a tak trochu i zotročila. S velkýma holkama se přeci líp hraje, jsou mnohem zajímavější než děti - bývají totiž hezky oblečené, mívají krásné náušnice a nalakované nehty. Když Bára dnes seděla u jedné z mých dlouholetých kamarádek na klíně, zadívala se na mě vážně a pronesla zajímavou větu: "Miri, můžeš jít klidně už domů." No jasně, to známe. Celé dny mě ukecává, ať jsem u nich "ještě filku". Ukažte jí ale novou, zajímavou velkou holku, a jste ze hry venku :)

Opakuju se, ale žlutokvětým fotkám ještě zdaleka není konec. Zlatý déšt mi v demižónu vykvetl, a i když narcisy z minulého příspěvku zvadly, vzápětí se ve dveřích objevila pohotová ruka s novými, čerstvě natrhanými a mnohem krásnějšími. Mám ráda náš byt i tak, ale sklenice, vázy a láhve naplněné vodou a jarními květy to tady tak krásně rozjasňují, že se tady člověk (teda aspoň já) cítí úplně jinak.

?

2011-04-01T18:48:00.000+02:00

Tak dlouho jsme všichni čekali na jaro, a když už je konečně v celé své kráse mezi námi, já sedím doma a mám depku jak hrom.

noční psaní/spaní

2011-03-30T04:01:00.003+02:00

Čtu, hledám, píšu, vztekám se, cituju, chodím sem a tam, cpu se, nespím, trochu brečím a hodně se modlím.

Ano, moje bakalářská práce se blíží ke svému slavnému finále. Když se ze všech svých posledních sil snažím jí na poslední chvíli vtisknout něco převelice zajímavého, nového a neotřelého, mojí jinak docela prázdnou hlavou divoce víří myšlenky na všechno to, co bych právě teď chtěla dělat, ale nemůžu. A tak mám čím dál tím delší seznam činností, na které se těším, až za touhle hrůzou o ničem konečně jednou provždy udělám tečku a zmizí mi z očí.

Tohle je asi můj nejnočnější článek. Taky podle toho vypadá... slovo nejnočnější asi ani neexistuje, co? To je fuk, potřebovala jsem prostě pro změnu jen na chvíli psát žvásty o něčem, čemu aspoň trochu rozumím:)

Krásné ráno všem!

padesát černobílých záhad

2011-03-25T18:04:00.000+01:00

50 nejvíce matoucích/nevysvětlitelných fotografií, a navíc černobílých. To opravdu stojí za článek:) Tady jsou moje nejoblíbenější:

Tady se podívejte na zbylých 42.

druhý jarní

2011-03-22T21:25:00.000+01:00

apples

2011-03-14T14:51:00.001+01:00

můj přítel Pedros

2011-03-12T18:20:00.002+01:00

Když jsem se dnes vrátila z okysličující procházky, v dobré náladě jsem na facebooku objevila žádost o přátelství od neznámého, podle fotky asi tak třináctiletého (a to mu dost přidávám) chlapce. Hm... to si zas někdo přidává mezi přátele cizí holky, aby je mohl balit. Měla bych to taky někdy zkusit, očividně je to dost zábavná činnost - soudím podle toho, že mě podobně žádá cizí uživatel opačného pohlaví snad každý měsíc. Ve chvílích, kdy se mě facebook dramaticky ptá, zda přijmu nebo odmítnu takovou lákavou žádost, začíná zábava pro mě. Pokaždé dotyčnému pošlu zprávu (aniž bych si ho přidala mezi své kontakty a sdílela tak s ním své informace), zda by byl tak laskav a připomněl mi, odkud že se známe. Jistě, nic takového mi připomenout nemůže. Jen mě hrozně baví jejich pitomé odpovědi:) I dnes jsem se toho uhrovitého mladíka s mastnou namelírovanou kšticí a očima v sloup zeptala na stejnou otázku. Zde je jeho zkopírovaná odpověď:

neznáme ale mám new FB tk hledám hezký holky víš :):)

Trocha vysvětlivek: new = nový; tk = tak.
Ano, přiznávám, docela dost mi chlapec namasíroval ego, když mu podle profilové fotky připadám jako hezká holka. Jsem na ní totiž z dálky v zimním kabátu a v čepici. Do obličeje je mi vidět asi tak stejně zřetelně jako do duše. Odepsala jsem mu:

Je mi 23 a jsem vdaná. Ještě se chceš kamarádit?

Už neodepsal, srab:)

slabikář

2011-03-12T11:25:00.002+01:00

falling

2011-03-10T00:04:00.001+01:00

V naprosté apatii nad bakalářkou jsem smíchala pár starších poladroidních fotek... pracovní název: love @ home a jako bonus příznačná píseň od Ingrid.

A došla jsem ke zjištění, že když jsem přes noc sama doma, pocit jistoty a bezpečí mi dodává můj notebook. Beru si ho s sebou večer do ložnice a chodí spát až ve chvíli, kdy mám dostatečně silný pocit, že usnu já. Tak nevím. Je to normální? Není to smutný?

Lyon

2011-03-08T21:12:00.000+01:00

a teď ... reklama!

2011-03-04T12:40:00.004+01:00

Už víckrát jsem tu v poslední době zmínila, jak mě baví být teta. Dneska k tomu chci připojit i pár hmatatelných výhod, které tato role do mého života přináší. Dalo by se totiž říct, že moje nejstarší neteř Julie (11) má místo pokojíčku dílnu a přesně tam vznikly všechny tyhle skvosty.

Jinými slovy: HEČ! :)

díky, Juli, a nepřestávej! ♥

lunettes

2011-02-27T16:08:00.000+01:00

Po roce a půl, co nosím čočky a brýle se povalují nevyužité na poličce, jsem zatoužila po návratu ke sklům a hlavně po nových obroučkách. Navnadila mne čtvrteční návštěva optiky s kamarádkou a jejím přítelem, který tam měl odložené dvoje brýle a rozhodoval se, které si koupí. Nemohla jsem odolat, a tak jsem si začla zkoušet taky. Po dlouhé době. Neočekávaně mě to chytlo a tak se teď těším na to, že si časem koupím brýle nové a zase úplně jiné než ty, co mám teď...
Není to úplně běžná položka, se kterou bychom počítali v našem skromném rozpočtu, takže se zatím budu pravidelně inspirovat po optikách a taky online. Tady je zatím něco málo, co jsem našla na Glasses Direct a musím říct, že tyhle kousky mě naprosto uchvátily. Nemůžu si je nechat pro sebe :)

na ledě a tak

2011-02-26T20:50:00.002+01:00

Každý týden jezdím do Prahy, kde trávím dva tři dny. Oficiální důvod: ještě stále trvající studium, opravdový (a tajný) důvod: každý den, co jsem v Praze, rande alespoň s jednou kamarádkou :) Nerada do Prahy odjíždím a vždycky se mi tam stýská, i když je to krátké odloučení. Za to vítání pak to ale stojí. Miluju tu chvíli, kdy po nekonečné jízdě vystoupím z autobusu v sousední vesnici a čekám, až se v zatáčce objeví naše auto. Honza se za volantem vždycky usmívá a já jsem pokaždé trochu nervózní, jak kdybychom měli mít první rande.
Když mě u autobusu vyzvedával dneska, cestou domů jsme zahlídli na malém rybníku bruslaře a omámeni tou skoro až jarní záplavou slunce jsme se rozhodli, že odpoledne taky oprášíme brusle. Byla jsem nadšená, i když ve mě byla malá dušička - na ledě jsem byla naposledy před pěti lety a ani předtím jsem žádnou zkušenou bruslařkou nebyla. Netušila jsem ale, jak moc si tu hodinku na obrovské lesklé ploše užiju. Slunce nás hřálo a naše líné svaly se ozývaly. Bylo to tak úžasný, že jsem ani moc nevěnovala pozornost prstům u nohou, které se bolestivě tísnily v tvrdých nepoddajných bruslích. Hráli jsme na babu a utíkali z tenkého ledu. Smáli jsme se a střihli si dokonce pár piruet. Co vám budu povídat, byla to prostě nádhera.
Znovu jsem si připomněla ten zapomenutý zvláštní pocit lehkosti po sundání bruslí, jak kdyby člověk za tu chvíli zapomněl, jak se chodí.
Cestu zpět jsme vzali trochu oklikou a kochali se z auta nádhernou krajinou. Vzpomněli jsme si na pana doktora z Vesničko má středisková, který se taky rád kochal :) Naštěstí nás včas zastavila masopustní policie, která nás dokonale pobavila, ochudila o pár drobných a na tváře jsme si od kominíka vysloužili máznutí kolomazem.

Zkrátka ideální odpoledne s ideálním mužem.

foceno na mobil

1

2011-02-24T09:29:00.000+01:00

trojgenerační

2011-02-22T20:19:00.000+01:00

Only an aunt can give hugs like a mother, can keep secrets like a sister, and share love like a friend.

~ Spanish proverb

2011-02-21T12:39:00.000+01:00

miluju být tetou!

něco jako ...

2011-02-20T22:31:00.002+01:00

... láska.

Mám ráda dobré filmy, ale nejsem až tak náročný divák, aby musel mít nutně každý snímek, který mne zaujme, spoustu různých ocenění, dokonalou pointu a geniální provedení. Někdy mi prostě stačí trocha romantiky, asi jako každé holce.
Na tenhle film bych se mohla dívat pořád dokola. Možná čekáte, že miluju Ashtona Kutchera. No dobře, trochu jo :) Mnohem víc ale miluju Amandu Peet. Je úžasná. A tenhle film v sobě spojuje vtip, trochu ohraný a nenáročný nápad, skvělý soundtrack, samozřejmě lásku, trochu tý depky a dojetí. Prostě všechno, co stačí pro příjemně strávený sobotní únorový večer s hrnkem teplýho čaje a tabulkou čokolády.

un peu de c-f

2011-02-19T23:18:00.003+01:00

Den blbec.

já: Ach jo, někde jsem ztratila náladu. ... Nevíš kde?

H: Asi jsi ji nechala v posteli.

Tímto rozhovorem, který se u nás doma dnes odehrál, se mohou inspirovat všichni muži, kteří nevědí, jak svým ženám jemně naznačit, že jsou už od samého rána na zabití.

Od čtvrtka do úterka jsem byla ve Francii za svou milou Annou - Karlem. Bylo to splendidní. Sice jsme nestihly zajít na jídlo do Flunche, ale troufám si říct, že dvouhodinový oběd uprostřed prosluněného parku byl mnohem lepší. Při nedělním hrabání na klérmontském blešáku jsem si doslova za pár éček pořídila triko s chlupatou paní, 2 šálo-pásky z nichž se pod mým vlivem časem stanou čelenky do mých super-court vlasů, a ještě triko s kočkou pro neteř. Svůj bohatý slovník jsem obohatila o neologismus -hobrok- a seznámila se s panem Laloyem a jeho ženou. Zjistila jsem, kde leží na mapě Nahonent a jak v praxi vypadá slalom mezi hovnami. Za vše díky Andulce a mému sponzorujícímu muži!

Jen nějak bez tý nálady nemám chuť ani na to přebírání fotek. Tak aspoň takhle. Fotky to jsou sice absolutně nekonkrétní a nefrancouzské, ale momentálně jsou to moje nejmilejší kousky.

viktorie, má tajná láska

2011-02-08T20:54:00.001+01:00

2011-02-08T10:15:00.001+01:00

say: goodbye!

2011-02-04T09:47:00.001+01:00

Protože mi culík překáží pod čepicí.

Protože jsem přecitlivělá na jakékoli tahání a česání.

Protože H. mi vlasy permanentně zalehává a to negativně ovlivňuje náš vztah.
Protože mě nebaví uklízení vlasů z vany.
Protože neuvěřitelně elektrizujou!

Protože mě nebaví čekat, až mi uschnou.

Protože nesnáším fénování.

A vůbec!

Jen doufám, že nějaký takový podobný seznam nebudu psát za pár týdnů znova o novém účesu... To by mi bylo totiž dost podobný.

VII

2011-02-02T12:24:00.000+01:00

Byla jsem známou českou bloggerkou Míšou vyzvána, abych se připojila do děsně zajímavého a zábavného řetězu... No, co bych pro ni neudělala, že ano. Tak tady to je: 7 věcí, které o mně možná nevíte. Samozřejmě, že mě ty nejlepší a daleko zajímavější věci napadají teď, když to tady publikuju...

No a má se to prý poslat někomu dál, ne snad že by to mělo přinést nějaké závratné změny v životě, ale z čisté zvědavosti, co na sebe vymyslí ti další... : )

snow, sun & laugh

2011-02-01T22:10:00.000+01:00

snowy view

2011-01-28T23:20:00.000+01:00

109 puntíků

2011-01-26T12:00:00.001+01:00

Už v listopadu jsem propadla tomuhle adresáři. Rodinný rozpočet s ničím jiným, kromě vánočních dárků, ale nepočítal, a tak jsem si o puntíkaté minikartotéce na adresy mohla nechat akorát tak zdát. V lednu jsem se jí ocitla znovu tváří v tvář a ačkoli nesnáším tuhle barvu, tentokrát jsem měla opravdu velkou radost, když jsem uviděla křiklavě oranžově přelepenou cenovku nově hlásající pouhých 109 Kč. Ach, konečně jsme šťastni spolu! : )

a letter with little audrey

2011-01-25T11:15:00.000+01:00

Dostala jsem dopis od Míši. Z obálky se mi do ruky vykutálela nádherná brož s Audrey Hepburn, na kterou se nemůžu přestat dívat. Díky! ♥

11 m

2011-01-24T15:26:00.000+01:00

the vintage pearl

2011-01-21T13:26:00.001+01:00

Nedávno jsem narazila na tenhle nádherný internetový obchod a nadchnul mě natolik, že jsem okamžitě zapomněla, jak jsem se k němu dostala. Prodávají tam na objednávku doplňky, které jsou pro mě už trochu na hranici s kýčem, ale nemůžu si pomoct - miluju je!! Třeba tohle:

Nebo tohle...

Nebo něco pro pány...

Doufám, že budou vyrábět i za těch milión let, kdy budu mít děti, abych věděla, jaký písmenka si tam dát : )

leden

2011-01-19T08:53:00.000+01:00

Někdy v listopadu jsem dostala vánoční nápad (ano, jisto jistě to bylo při psaní bakalářky) a s mylnou předtuchou, že bude snadné a rychlé ho zrealizovat, jsem se do něj s nadšením pustila. Začla jsem vyrábět kalendář pro mou sestru, která žije v Americe a bylo to horší než moje noční můry : ) Nechali jsme ho nakonec udělat pro všechny, protože s ním bylo tolik práce, že by byla škoda ho vytisknout jen jednou. A abyste z toho taky trochu něco měli, tak sem budu postupně přidávat jednotlivé měsíce.

jedna dobrá rada podložená vlastní zkušeností

2011-01-12T12:37:00.000+01:00

Nikdy nedávejte svému muži (a radši ani nikomu jinému) lokátor klíčů. Je to takový malý roztomilý udělátko, na jehož obalu vám slíbí, že když ho přiděláte na svazek klíčů, které permanentně hledáte, už tak nikdy nebudete muset činit. Stačí jen zapískat a lokátor se vám sám ozve pískáním vlastním. Podle zvuku hledej klíče. Haha.
V našem případě nešlo o klíče. Koupila jsem mu to, abych už nikdy nemusela poslouchat jeho věčné "Kde mám tu flashku??". Jenomže. Lokátor se ukázal jako značně pomatený jedinec. Ozývá se, když nemá, a když opravdu dychtíte po jeho uširvoucím zvuku, a tedy i po svém flash disku, je ticho. Na Štědrý den nám to ještě připadalo docela vtipný. Pokaždé, když jsme se zasmáli, lokátor se ozval. Po pár dnech už na to začnete být opravdu alergický a poté, co nechal H. svoji flashku i s lokátorem v kanceláři svého šéfa, jsme opravdu vděční, že za ten zvuk, co se každé tři minuty nesmyslně spouštěl, nedostal padáka...
I přes všechny jeho slabé stránky, musím uznat, že lokátor vlastně částečně svou funkci splnil. H. si teď dává zjevně větší pozor na to, kde flashku nechává, aby se mě nemusel ptát, jestli jsem ji někde neviděla. Očividně se nechce dočkat dalšího podobného otravného dárku. Ani se mu vlastně nedivím.
Momentálně ten nesmysl dřímá zavřený ve skříňce pod dřezem, kam jsem s ním v návalu vzteku před pár dny hrubou silou mrskla. Přežil. A co víc, ze svého vězení o sobě dává stále vědět. Zvlášť, když slyší pípat mikrovlnku. Blbec.

Vřele nedoporučuji pouštět v blízkosti lokátoru tuto píseň, opravdu se nám to neosvědčilo : )

Jo a ještě něco: na adrese www.kdemamklice.cz najdete daleko lepší pomoc, pokud hledáte klíče, anebo třeba tu flashku.

jako panenka

2011-01-11T21:08:00.002+01:00

... a teď zpátky k učení : )

razítko

2011-01-05T14:05:00.001+01:00

Moc ráda vstávám brzo ráno.

Počkat...

Vlastně ne. Blbost. 

Nesnáším ranní vstávání! Obzvlášť se mi hnusí to drasticky časný. Kupříkladu v úterý se mě budík pokoušel vzbudit už ve 4:15. Mírně se mi při té vzpomínce zvedá žaludek... V půl jsem malátně vstala a následujících 25 minut jsem zmateně chodila bytem ve snaze posbírat vše, co s sebou potřebuju do Prahy. To už znáte, jen tentokrát jsem docela stíhala....

ukradeno od ~Tamerlana

Ve snaze nevzbudit manžela jsem nerozsvěcela. Výběr oblečení po tmě se může jevit jako bláznovství, ale měla jsem šťastnou ruku a tak jsem pak při otevření zavazadla v Praze za světla s potěšením zjistila, že ráno náhodně vybrané kousky k sobě dokonce ladí. Bod pro mě. Už to svědčilo o tom, že den, který právě začal, nebude jen tak ledajaký.

V autobuse jsem spala jako zabitá a každých deset minut jsem se vyděšeně budila a plašila, kde že to jsem a kam to jedu. Vůbec jsem si nepřipadala jak pitomeček... 

Do Prahy jsem jela tentokrát kvůli jednomu jedinému podpisu, který trval asi tak desetinu nanosekundy. Bezva. Když už jsem byla takhle zrána ve škole, nakráčela jsem si to rovnou i na studijní oddělení a požádala přidělenou studijní referentku o kontrolu indexu před státnicemi. Odešla s mým výkazem o studiu k počítači. Po dvou krátkých minutách se vrátila s úsměvem na rtech a do prázdného smutného políčka na straně 35 mého modrého indexu mi vtiskla veselé razítko se sdělením, které mě vyvedlo z míry. Stálo tam černé na bílém: "Splnil(a) podmínky pro konání státní zkoušky z pedagogiky. 4.1.2011 Ladislavová".  

ukradeno od ~fusionmoth

Popřála mi zlomit vaz a já jsem se slušným poděkováním odešla. Pocity, které mnou začly lomcovat, se nemohly dohodnout. Cože? To je to tak jednoduchý? Měla jsem šílenou radost. Razítko, o které se už nějakou dobu pokouším, bylo konečně v MÉM indexu!!!! Na druhou stranu ve mě pořád hlodal fakt, že v mém studijním životě nikdy není nic tak snadný a rychlý. Ve všem je nějaký zádrhel, všechno trvá dlouho a většina věcí se nakonec vůbec nepovede. Takže ... přišlo mi to celý prostě nějak podezřelý! 

Podivný bylo už to, že jsem ráno nezaspala a stihla jsem autobus.
Divnost č.2: jela jsem si pro jeden zápis zápočtu do indexu a ten index jsem s sebou MĚLA. Nezapomněla jsem ho.
Numero 3 - doktorka J.M. byla opravdu přítomná a nikde nevisel lísteček "Dnešní konzultační hodiny nebudou od 8 do 9 ráno, jak jsem avizovala, ale od 6 do 7." - to se totiž na naší fakultě stává nemile často.
A pak se mi poštěstí nečekat frontu na studijním oddělení a rovnou dostat vytoužené razítko. Prostě výjimečný den!

Snad vás potěší, že tento příběh nemá žádné mě podobné pokračování. Razítko mi zůstalo, nejedná se o žádný omyl, ačkoli mi to v první chvíli intenzivně připadalo jako nutná chyba systému. To bylo na včerejšku vlastně to úplně nejpodivnější. Nenastal žádný smůlovitý zvrat. Juchů!

A jak jsem to razítko oslavila, si můžete přečíst u Míši ♥

missing

2011-01-03T10:46:00.003+01:00

* xmas time is here *

2010-12-24T23:10:00.002+01:00

adventní úsměvy

2010-12-20T22:42:00.000+01:00

RR after 476 days

2010-12-17T21:26:00.001+01:00

listen to the christmas

2010-12-07T11:23:00.001+01:00

Tak aby bylo jasno, vážení, 20 vstupů na záchod se u McDonalda koupit nedá, tak koukejte laskavě začít pořádně a seriózně hlasovat!! Jsem si naivně myslela, že mi poradíte... :-)

(fotky jsou vlastnoručně ukradený z deviantartu)

Advent už se pomalu blíží ke svojí lepší, druhý polovině, a tak je čas na vánoční a pořádně sentimentální playlist! Uvařte si kakao, a s miskou čerstvejch perníčků se zachumlejte do deky a poslouchejte... Třeba si u toho pobrečíte jako já, pokud se taky nemůžete dočkat, až budete s těma, bez kterejch pro vás Vánoce nejsou to pravý ořechový... ♥

čtyři ořechové

2010-12-04T21:04:00.000+01:00

čtvrtý a poslední?

2010-11-29T22:14:00.001+01:00

Konečně pro vás mám exkluzivní, čtvrtý díl příběhu o pikantním zklamání.
Celý víkend jsem s pobavením sledovala, jakou čekáte, že mi z McDonaldu na Budějovické pošlou poukázku. Netrpělivě jsem vyhlížela pondělí, protože poukázka měla být poslána už v pátek. Většinou, když pošťačka roznáší poštu, bývám doma. Byla jsem doma jako na potvoru i tehdy, kdy přišel manželovi podezřelý balíček s mým vánočním dárkem. Zákon schválnosti se mi ale dneska připletl do cesty, a tak ve chvíli, kdy pošťačka zvonila na náš zvonek, seděla jsem v čekárně u doktora. Ve schránce jsem tedy našla jen výzvu k vyzvednutí doporučené zásilky. Když jsem v 16:11 dorazila na poštu, zařadila jsem se do fronty u přepážky, kde jsem pak ještě dobrých 20 minut čekala. Amerika zřejmě podplatila slečnu za přepážkou, když mě napínala slovy "Jé, já tu vaši obálku nemůžu najít, hihi...". Nakonec k mým netrpělivě ťukajícím prstům postrčila obálku s typickým zaobleným M v levém horním rohu. Jen co jsem vyšla ven, za přítomnosti rodinných svědků jsem pomalu (!) rozlepila obálku (kupodivu ne mcdonaldovsky červeno-žlutou, bez obrázků a informací o nutričních hodnotách) a vytáhla krátký dopis pojednávající o šeku na občerstvení zadarmo, o tom, v jaké je hodnotě, jak a kdy ho použít, ... no divím se, že mi paní vedoucí nevysvětlila taky, jak přesně to jejich jídlo sníst:-)
Musím ještě zmínit, že na to, jak se McDonald poslední dobou tak moc snaží "zezelenat", tak v mém případě moc ekologičtí nebyli... Obálka, dopis, šek... ano, kupodivu všechno z papíru. Co takhle elektronická poukázka? No nic:-)
Uvnitř obálky byl samozřejmě taky samotný šek. Ten už je barevnější... A je v hodnotě 100 Kč, milí přátelé! Vás deset, kdo hlasovalo pro tuto částku, vyhrálo vítězství v anketě na baletkovatém blogu, z čehož nevyplývá vůbec, ale opravdu vůbec nic. Stejný počet hlasů získala i možnost "101-200 Kč". Snad nejste moc zklamaní:-)

(omlouvám se za nevkusný rámeček, ale měla jsem takový zvláštní pocit, že se k tomu hodí:-))

A protože se mi zalíbily ankety, vyhlašuji novou! Tentokrát jde o vážnější otázku: Co si mám za tuto poukázku koupit?? :-D

obligátní listopadová

2010-11-26T13:27:00.000+01:00

McDonald´s Story III.

2010-11-26T09:01:00.001+01:00

A jsme zpět! Hlásíme se vám opět z naší základny a přinášíme čerstvé a téměř pikantní informace o případu, který vzbudil na veřejnosti velký zájem. Hned včera přišel nevinné oběti fast-foodu omluvný e-mail od samotné vedoucí restaurace na Budějovické, s očekávanou nabídkou odškodnění... :-)

Dobrý den paní K.,

velmi se Vám tímto omlouvám za nepříjemnou zkušenost v naší restauraci, která byla určitě naší chybou - CB Pikant, a také se chci omluvit za přístup zaměstnanců ohledně placených toalet.

Udělala jsem nápravná opatření, aby se to již neopakovalo a tímto Vám chci poděkovat za informaci o situaci, kterou jste zažila.

Ráda bych Vám zaslala poukázku na občerstvení zdarma do naší restaurace.

Prosím Vás tímto o zaslání adresy a nebo mi zavolejte na tel. 777 ...... .

Byla bych moc ráda, aby se tato situace již neopakovala a i vy jste si od nás odnesla i příjemný zážitek z návštěvy v naší restauraci.

Ještě jednou děkuji a přeji hezký den

S pozdravem

.....................

vedoucí restaurace McDonald´s Budějovická

Buďte i nadále připraveni u svých přijímačů, protože čtvrtý díl našeho pikantního zpravodajství bude konečně obsahovat informace, po kterých všichni toužíme: bude ta poukázka stát za to?? :-))))

Pokračování příběhu :-)

2010-11-24T11:18:00.003+01:00

Ten svůj článek o restauraci McDonald´s na Budějovické jsem jen tak z hecu poslala na e-mailovou adresu, kam se mají zasílat připomínky a stížnosti. Nedělala jsem si kdovíjaké naděje, že si můj mail vůbec někdo přečte, zvlášť když byl tak dlouhý:-)
A hele!

Dobrý den,

mrzí nás, že máte důvod ke stížnosti. Vaši připomínku zasíláme licenčnímu partnerovi naší společnosti a provozovatelce restaurace McDonald´s Budějovická, paní Malivojevič, která se Vám ozve osobně.

S úctou,

paní, jejíž jméno nebudu zveřejňovat:-)

PR/Communications Coordinator

McDonald´s ČR/SR