chalupaření, houbaření, bulvár a těžká pohoda:-)

Ano (mám fakt radost, že se mi to povedlo vystihnout:-)), přesně tak by se dalo výstižně popsat mých pár dní na chatě s Terkou. Nikdy mě nebavilo chodit tichými lesy s cílem naplnit košíky krásnými kloboučky hub, ačkoli jsem jako malá holčička absolvovala takových výprav bezpočet ročně. S Terkou se moje nechuť houbařit prolomila, ani nevím jak:-) Vzaly jsme si holinky a jako správný chalupářky (aspoň já jsem si tak připadala) jsme se radovaly z ranního deště, díky kterému se hříbky leskly a s hledáním tak moc práce nebylo. Každý večer jsme pak kuchyň naplnily vůní (a taky kouřem) smažených houbových řízků, a cpaly jsme se, cpaly, cpaly, cpaly, a pak jsme s těžkými břichy usínaly u bulvárních časopisů Terčiný babičky. Dověděly jsme se spoustu nepravdivých informací a nejlepší na tom čtění bylo to, že jsme všechny ty načerpané informace mohly v klidu zase vypustit. Osvobozující pocit.

Při středečním výletu do nedaleké Čáslavi jsme:

si umyly vlasy,

navštívily dvě cukrárny,

nadávaly na místní cukrárny,
prohrabaly dva sekáče,
pochválily místní sekáče,
poslaly tři pohledy,
nafotily 67 fotek,
napodobovaly sochy,
dělaly holubičky na náměstí,
uvažovaly že si koupíme boty za 80 Kč,
se asi dvacet minut pokoušely vyfotit s jednou cedulí,
prodloužily vlastní životy o neodhadnutelné množství času díky smíchu, který jsme vyprodukovaly.

na kole

vychutnávám si rychlý sjezd, při kterém mi vítr vhání slzy do očí a uvědomuju si, jak je škoda, že na kolo nevyrazím častěji, když mě to tak baví... okolní stromy se nesměle oblékají do podzimních barev a odpolední slunce jakoby s radostí všechno pod sebou mění na krásnější. pavoukům už taky došlo, že je září, a tak poctivě spřádají své sítě, které cestou ničím vlastním tělem. vůně čerstvé hlíny na polích mi něco připomíná ... asi mých prvních pár let života na venkově, možná prázdniny u babičky, nevím. pavučiny mě lechtají na rukou, a tak se zprvu ošívám, ale pak jsem vlastně ráda, že to jsou jen výtvory pavouků. s pročištěnou hlavou všemi těmi kilometry sním o tom, že přesně v takovej krásnej den babího léta bych se jednou chtěla vdát:-)

R.R. v září... protože vejška začíná v říjnu;-)

"to je trápnýýý..." - řekla by naše čtyřletá Terezka

...tohle mě napadá, když znova obohacuju svoje už tak dost černobílé stránky o další várku momentů zachycených v těch krásných a mě tolik blízkých (ne)barevných odstínech......vzpomínáte si někdo na tuhle budku? letos v únoru (myslím) jsem ji fotila... to ještě stála...

relaxační střípky

Po dobrodružném (díky vlastní blbosti), ale naštěstí úspěšném návratu do rodné země české, jsem se hned začla pakovat znova - na tak trochu netradiční mládežnickou dovolenou. Letos jsme totiž spojili síly společně s dalšími třemi mládežemi a společně jsme strávili týden v Hrachově na RELAXU 2007. (CB Pardubice, CB Hradec Králové, CB Horní Krupá a CB Soukenická)Byl to skvělej tejden plnej novejch lidí, podnětnejch duchovních programů, důležitejch rozhovorů, blbnutí, sportu, legrace, vodních pistolek, ... ..... nechce se mi o tom moc básnit, stejně to tak nevyzní... Pravdou ale je, že se mi tam MOC líbilo, nechtělo se mi od těch všech novejch kamarádů odjíždět s vyhídkou, že je uvidím kdovíkdy... Ale jsem na druhou stranu vděčná, že jsem je mohla poznat, sblížit se s nima, něco od nich přijmout, něco se od nich naučit, něco jim předat... Objekty mého focení v tom relaxovém týdnu byli hlavně lidi, tak proto tyhle fotky...

1. Terka a Anet

2. houby v krásným borovicovým lese
3. Jája v tom samým krásným borovicovým lese
4. Richard s Vojtou právě viděli fotku, která je nepublikovatelná
5. Hrabič... prostě klaun
6. Ondra s flaškou
7. Jája u vězení
8. přiznám se, že nevím, kdo právě odehrává ten míček...
9. Sosi a náš (téměř) výherní artefakt... krásná stará cedule
10. Bezuch s Richardem dělaj že se smějou a docela jim to i jde