Nevím proč, ale k technice bývám nedůvěřivá. Ne že bych jí tak doslova nevěřila, spíš mívám zpočátku pocit, že sama vím nejlíp, jak s tím zacházet, kde co mačkat a nastavit. Nechápu, kde se to ve mě bere a proč jsem takový suverén, zvlášť když se mi to zatím nikdy neosvědčilo. Ani s touhle starou Minoltou. Na zadním krytu má jasný návod:
Musím se přiznat, že jsem pokyny většinou úplně nerespektovala a když teď držím v ruce vyvolané fotky, úplně mi v hlavě zní to usilovné pípání, kterým se mi foťák snažil naznačit, že moc dobře ví, proč pípá, a že bych ho tedy měla poslechnout.
Při třetím filmu jsem pochopila, že bych měla respektovat názor starého přístroje, a tak jsem se na fotky těšila nejvíc. Žel jsem odmítla zaplatit ve fotolabu částku, kterou mi z neznámých důvodů přidělili, takže se chystám na pořádnou telefonickou stížnost, a pak se uvidí. Snad se mi moje fotky brzo dostanou do rukou za cenu, kvůli které jsem si je objednávala. Wish me luck.