"Zanes to, prosím tě, klukům do výpočetky..."
"Kdo zajde pro noviny?"
"Lepenkůůůů!!!"
"Musíme nadepsat další partiáře..."
"Tohleto třikrát okopíruj na á trojku, vylep to na déčkový bannery, ven a ke vchodu. Dík."
"Jejda, vy máte hodin! To mě přerazej."
"Ne, opravdu nerozumím rusky!!!!"
"Káťo, čtyřicet trojku..."
"Kurnik, já mám hlad... nemaj v bufetu nějaký prasklý párky?"
"спасибо." - "Prosím."
"To už zase není voda? Mílo, nenudíš se náhodou?"
"Hele, Doktor jde - dělejte, že něco děláte!"
Tyto a spoustu dalších podobných vět jsem zaslechla v posledních době opravdu často. Uplynulé 3 týdny jsem totiž využila k zušlechtění sama sebe - pracovala jsem. Díky mému milému jsem mohla spolupracovat na organizaci 19.ročníku mezinárodního festivalu šachu a her Czech Open 2008 v Pardubicích (www.czechopen.net) a bylo to opravdu ... zajímavé.
Naučila jsem se hrát šachy, což jsem opravdu nečekala. Zní to ironicky, ale myslím to vážně:-) Naučila jsem se hrát taky Polgár Superstar Chess, což jsem nepředpokládala už vůbec, jelikož jsem netušila, že něco takového existuje. Seznámila jsem se s několika milými lidmi, po kterých se mi už teď, pár dní po skončení festivalu, docela stýská a kteří by byli jediným důvodem, proč bych se chtěla podílet na příštím, jubilejním ročníku. Tahle brigáda totiž až tak finančně lákavá není... Ale nestěžuju si, vybrala jsem si to sama a nelituju, i když jsem si za stejnou dobu mohla v Praze vydělat dvojnásobek. V takovém případě bych ale velice pravděpodobně nezískala tolik cenných zkušeností, nezjistila bych tak zajímavá fakta o sobě samé a - v neposlední řadě - nenaučila bych se šachy:-) O těch ale teď nechci ještě dlouho slyšet, mám toho plný zuby. Stejně jako příslušníků jistých národů... ehm... nebudu jmenovat:-)
