pondělí 17. června 2013
neděle 9. června 2013
pondělí 3. června 2013
v okouzleném očekávání
Jak už tady pár týdnů napovídá ten malý obrázek vlevo, čekáme miminko. Víme to vlastně krátké tři měsíce a přitom budu za chvíli v polovině těhotenství. (Kam ten čas tak spěchá?) Celou tu dobu se snažím přijít na ta správná slova, formulace, vysvětlení, věty a souvětí... Ale dostává se mi z toho málo a tak si pořád ještě nejsem jsitá, co bych o tom stavu, ve kterém se teď nacházím, chtěla nebo možná měla napsat.
Těhotenství je nám nenápadně z různých stran prezentováno jako neuvěřitelně krásných devět měsíců v životě ženy, kdy zažívá pouze pozitivní emoce, přívaly nové energie, a z ničeho nic zavádí do svého každodenního slovníku neuvěřitelné množství zdrobnělin. Pak vám jedné pošmourné únorové středy vyjde pozitivní test a kromě rostoucí radosti se nedostavuje nic z toho, čím jste byli tak dlouho masírováni. Najednou nevíte, jestli je něco špatného a zvrhlého ve vás, anebo vám celý svět doposud lhal. Ani jedna odpověď není správná.
Pravdou ale je, že pro mě je zatím těhotenství období plné otazníků, nejistot a obav. Tak to prostě je, nebudu nic přikrášlovat. To někdy téměř hysterické a bezpodmínečné těšení na potomka, které se na nás ze všech stran valí, není vůbec tak automatické a jednoznačné. V mnoha ohledech je to opravdu jiný stav. Tolik se toho změní, ale zároveň jde život tak nějak normálně dál a nenechá vás pořádně se zastavit a uvědomit si, že ta největší změna na vás teprve čeká a připravit se na ni dá jen těžko.
Všichni okolo mě jsou nadšení, já vidím samu sebe spíš jako fascinovanou. Dokázala bych hodiny jen tak ležet v peřinách a zírat na strop okouzlená vůbec tou samotnou možností, že z nás dvou vznikne někdo další, úplně nový a jiný, přitom něčím tolik povědomý a přirozeně blízký.
Krásný jsou záblesky, kdy najednou představivost zafunguje a já na chvilku vidím to krásné voňavé spící miminko, naprosto jediné a jedinečné, kterého se nemůžu nabažit... A pak ty momenty vnímavých rukou na břiše a očekávaných vlnek a šťouchání... Momenty beze slov.
Je to vážně očekávání. Ten výraz, který používáme už celkem bezmyšlenkovitě, vyjadřuje překvapivě úplně vše. Jsem v očekávání toho, kdo ve mě roste. Toho, co je před námi. Toho, co se z nás dvou vyklube, až bude s námi ten třetí. Očekávám.
Těhotenství je nám nenápadně z různých stran prezentováno jako neuvěřitelně krásných devět měsíců v životě ženy, kdy zažívá pouze pozitivní emoce, přívaly nové energie, a z ničeho nic zavádí do svého každodenního slovníku neuvěřitelné množství zdrobnělin. Pak vám jedné pošmourné únorové středy vyjde pozitivní test a kromě rostoucí radosti se nedostavuje nic z toho, čím jste byli tak dlouho masírováni. Najednou nevíte, jestli je něco špatného a zvrhlého ve vás, anebo vám celý svět doposud lhal. Ani jedna odpověď není správná.
Pravdou ale je, že pro mě je zatím těhotenství období plné otazníků, nejistot a obav. Tak to prostě je, nebudu nic přikrášlovat. To někdy téměř hysterické a bezpodmínečné těšení na potomka, které se na nás ze všech stran valí, není vůbec tak automatické a jednoznačné. V mnoha ohledech je to opravdu jiný stav. Tolik se toho změní, ale zároveň jde život tak nějak normálně dál a nenechá vás pořádně se zastavit a uvědomit si, že ta největší změna na vás teprve čeká a připravit se na ni dá jen těžko.
Všichni okolo mě jsou nadšení, já vidím samu sebe spíš jako fascinovanou. Dokázala bych hodiny jen tak ležet v peřinách a zírat na strop okouzlená vůbec tou samotnou možností, že z nás dvou vznikne někdo další, úplně nový a jiný, přitom něčím tolik povědomý a přirozeně blízký.
Krásný jsou záblesky, kdy najednou představivost zafunguje a já na chvilku vidím to krásné voňavé spící miminko, naprosto jediné a jedinečné, kterého se nemůžu nabažit... A pak ty momenty vnímavých rukou na břiše a očekávaných vlnek a šťouchání... Momenty beze slov.
Je to vážně očekávání. Ten výraz, který používáme už celkem bezmyšlenkovitě, vyjadřuje překvapivě úplně vše. Jsem v očekávání toho, kdo ve mě roste. Toho, co je před námi. Toho, co se z nás dvou vyklube, až bude s námi ten třetí. Očekávám.