chalupaření, houbaření, bulvár a těžká pohoda:-)

Ano (mám fakt radost, že se mi to povedlo vystihnout:-)), přesně tak by se dalo výstižně popsat mých pár dní na chatě s Terkou. Nikdy mě nebavilo chodit tichými lesy s cílem naplnit košíky krásnými kloboučky hub, ačkoli jsem jako malá holčička absolvovala takových výprav bezpočet ročně. S Terkou se moje nechuť houbařit prolomila, ani nevím jak:-) Vzaly jsme si holinky a jako správný chalupářky (aspoň já jsem si tak připadala) jsme se radovaly z ranního deště, díky kterému se hříbky leskly a s hledáním tak moc práce nebylo. Každý večer jsme pak kuchyň naplnily vůní (a taky kouřem) smažených houbových řízků, a cpaly jsme se, cpaly, cpaly, cpaly, a pak jsme s těžkými břichy usínaly u bulvárních časopisů Terčiný babičky. Dověděly jsme se spoustu nepravdivých informací a nejlepší na tom čtění bylo to, že jsme všechny ty načerpané informace mohly v klidu zase vypustit. Osvobozující pocit.

Při středečním výletu do nedaleké Čáslavi jsme:

si umyly vlasy,

navštívily dvě cukrárny,

nadávaly na místní cukrárny,
prohrabaly dva sekáče,
pochválily místní sekáče,
poslaly tři pohledy,
nafotily 67 fotek,
napodobovaly sochy,
dělaly holubičky na náměstí,
uvažovaly že si koupíme boty za 80 Kč,
se asi dvacet minut pokoušely vyfotit s jednou cedulí,
prodloužily vlastní životy o neodhadnutelné množství času díky smíchu, který jsme vyprodukovaly.