na kole

vychutnávám si rychlý sjezd, při kterém mi vítr vhání slzy do očí a uvědomuju si, jak je škoda, že na kolo nevyrazím častěji, když mě to tak baví... okolní stromy se nesměle oblékají do podzimních barev a odpolední slunce jakoby s radostí všechno pod sebou mění na krásnější. pavoukům už taky došlo, že je září, a tak poctivě spřádají své sítě, které cestou ničím vlastním tělem. vůně čerstvé hlíny na polích mi něco připomíná ... asi mých prvních pár let života na venkově, možná prázdniny u babičky, nevím. pavučiny mě lechtají na rukou, a tak se zprvu ošívám, ale pak jsem vlastně ráda, že to jsou jen výtvory pavouků. s pročištěnou hlavou všemi těmi kilometry sním o tom, že přesně v takovej krásnej den babího léta bych se jednou chtěla vdát:-)