tak se mi konečně naskytla ideální příležitost, abych mohla říct, jaký to je, když má člověk zkouškový období. upřímně řečeno mě to nebaví a těším se, až to všechno budu mít za sebou (pokud to všechno dobře vyjde, tak mě čeká už jen jedna zkouška). na druhou stranu se tak trochu - opravdu jen decentně - těším na zkoušky v dalším semestru, protože tajně doufám, že budu poučená z chyb, který jsem teď udělala při přípravě na testy a ústní;-)
fascinuje mě, jak máme často - my, lidé - dojem, že i když děláme hodně věcí, věnujeme se spoustě zájmů a lidí, tak se v našem životě neděje nic převratného. žádné změny se nekonají, významné události se nám vyhýbají, ... a pak se najednou ohlédneme zpět a zjišťujeme, že je všechno úplně jinak než před týdnem, měsícem, rokem, ... jakto, když se za celou tu dlouhou dobu vlastně NIC nestalo? není to trochu divný? já myslím, že je:-)
no nic, jdu se učit...
1.+3. litomyšl
2. klíč od mojí skříně
1.+3. litomyšl
2. klíč od mojí skříně
4 komentáře:
tyjo...máš fakt pravdu...nic se neděje... :)
no ono se pořád něco děje, ale my si to neuvědomujeme. to až když se s odstupem času díváš zpátky tak ti to dojde. totiž právě z takových "bezvýznamných maličkostí" kdy se "nic neděje" se postupně skládá celý život a je škoda, když těma maličkostma člověk jenom propluje, bez toho aby si je uvědomil, nebo si je uvědomil až když skončí.. ;)
jo a nejvíc se mi líbí ten klíč :)
krasny fotky:)uz jsem te chtela jit pokarat za tvou necinnost, ale stihla jsi to napravit driv, nez bylo treba...
Okomentovat