... ráda chodím pěšky... akorát na to často zapomínám. A tak jsem dneska vzala jednoho ze svých nejlepších přátel (můj foťák) a cestu karlínským tunelem, stejně jako setkání mládeže, které následovalo, jsem řádně zdokumentovala. Tak prosím - malá ochutnávka:
k těmhle zvonkům mám velice osobní a teď už nostalgický vztah... prostřední z těchto jsem zmáčkla hodněkrát... nevím kolikrát, ani kdy naposled... ale přesně si vybavuju den, kdy jsem tam zazvonila poprvé... 13.listopadu 2007:-)
2 komentáře:
týjo, pěkný...ten tunel vypadá pěkně strašidelně, bych se tam bála chodit:)
Miri, opět musim před Tebou a Tvym fotoaparátem smeknout! Kráása!
Okomentovat