Archiv

úterý 1. dubna 2008

danke, du bist prima! *

*neumím německy, ale často tak mluvím... "danke, du bist prima!" je moje oblíbená věta, bylo mi líto ji nepoužít, už ke mně totiž tak trochu neodmyslitelně patří... :-)

Byla jsem s našima v Rakousku, abych si užila trochu toho alpského sněhu a nějak jsem pozapomněla dát sem pár fotek. Aby nepřišli zkrátka ani chtiví čtenáři, trošku tu dovolenou zhodnotím.

Upřímně řečeno, ten alpskej sníh tentokrát nebyl nic moc. Ona vlastně celá zima byla dost teplá, takže jsme v březnu těžko mohli čekat skvělý sněhový podmínky... V lecčems byl ten tejden dobrodružnej, začalo to už cestou. Porucha naší Felicie (jinak samozřejmě ve výborném technickém stavu) 50 km před cílem nás trošku vykolejila, ale kupodivu nám neubrala na náladě, protože šlo všechno celkem rychle a než jsme se stihli upéct v autě na dálnici (byl to totiž jeden ze dvou dní, kdy bylo krásně), přijel pro nás tahač (říká se tomu tak?).

Byl to fakt zážítek, když nás na to nakládali - ano, my jsme seděli uvnitř našeho auta! :-) mám z toho dokonce reportážní video, ale je to poměrně soukromá rodinná záležitost, takže si ho můžete leda tak představovat. Jak později zjistili zruční němečtí automechanici v servisu, šlo jen o malou závadu, která šla snadno vyřešit a nebyla naštěstí ani finančně příliš náročná.

Další dobodružství - začla jsem pít kafe! (doufám, že aspoň několik z vás se upřímně podivilo... to bude asi tím, že mně znáte...) Já vím, nic na tom není, ale já jsem si na tom skoro zakládala, že kávu nepiju. Tak teď už mi zbejvá jen to pivo.
První den na sjezdovce jsem měla radost, že zvládám výstup z lanovky, aniž bych spadla. Dřív to pro mě byla poměrně stresující záležitost, takže jsem to považovala téměř za úspěch. Asi aby to nebylo tak jednotvárný, začla jsem padat z lanovky těsně po nástupu. Zní to dramatičtějí, ale ve skutečnosti to nebylo tak hrozný. Pravda, během onoho volného pádu jsem měla v očích i na rtech (a já nevím, kde všude ji ještě člověk může mít) smrt, ale nakonec jsem vyvázla bez větší újmy na zdraví.

Jo a taky jsem se ujistila, že opravdu nesnáším přelaďování autorádia v německy mluvící zemi. Možná to nezní nijak dobrodružně, ale věřte mi, že i tahle malichernost může zapříčinit přímo adrenalinovou jízdu autem:-) Doufám, že tohle resumé týdnu v alpách s rodičema nezní moc negativně. Ve skutečnosti jsme si to tam moc užili:-)