Archiv

pátek 5. února 2016

zase

Po 27 letech života bez odličovače očí si kupuju rovnou dva a nechápu, proč až teď. Nepřejte si vědět, jak jsem dosud žila.

Nekomentuju odmlku, skluz, všechno to, co bylo, zůstane nevyřčený, ale furt jsme, jsme spolu a rádi, a bude nás zase víc, těším se, jsem napnutá, zvědavá, skoro jak poprvý, ani jsem to tak nečekala. Unavený období se jako naschvál potkalo s koncem poledního spánku, krutá realita, celej den spolu, o něco víc vztekání a scén, zvyknout si chvíli potrvá nám oběma. Ještě že to prokládá těma záchvatama smíchu, o kterejch jsem si vždycky myslela, že přijdou mnohem pozdějc. Ale ona je má jak doping, každej den potřebuje svoji dávku.

Parkety máme pokrytý puzzlema, celý dny u toho sedí, zpívá si, skládá. Neúnavně, nadšeně, soustředěně, není to tak dlouho, co pomalu nevěděla, co s tím.

Při jedněch sobotních nákupech potkávám snad čtyřikrát stejnou ženu v dokonalým svetru. Napopátý mi to nedá, sbíhám eskalátory, klepu jí na rameno, pardon, ale chci váš svetr, odkud ho máte? Koupila ho před rokem (nee!) a jeho původ mi popisuje jako vymakanej úkol do noční bojovky na táboře. Ale já jsem odhodlaná a MÁM HO!! I s historkou:-) Možná nejdražší svetr v mým životě, kupuju totiž téměř výhradně jen ty, jejichž cena nepřesáhne 89 Kč v našem sekáči. Ale nelituju a chci ho ve všech barvách a už nesvlíkat. A nebudu svině, takže Tezenis, dámy! Zas tolik svetrů tam nemaj, hledejte ten dokonalej.

Nedávno jsem zas zažila tu bolest z dětství, kdy rozmrzaj namodralý prsty u nohou. Vždycky se mi vybaví přeskáče, nivea na obličeji, tatranka v kapse, žádný nadšení a nadšenej tatínek. Chudák.

Těším se na jaro, na svetrový pončo přes břicho, na nový bosý boty (jo, jdu do toho!) a teď už zas na Dorku, kterou jsem před hodinou vypakovala na víkend k babičce.

Hezkej víkend!