Archiv

pátek 28. ledna 2011

středa 26. ledna 2011

109 puntíků


Už v listopadu jsem propadla tomuhle adresáři. Rodinný rozpočet s ničím jiným, kromě vánočních dárků, ale nepočítal, a tak jsem si o puntíkaté minikartotéce na adresy mohla nechat akorát tak zdát. V lednu jsem se jí ocitla znovu tváří v tvář a ačkoli nesnáším tuhle barvu, tentokrát jsem měla opravdu velkou radost, když jsem uviděla křiklavě oranžově přelepenou cenovku nově hlásající pouhých 109 Kč. Ach, konečně jsme šťastni spolu! : )



úterý 25. ledna 2011

a letter with little audrey



Dostala jsem dopis od Míši. Z obálky se mi do ruky vykutálela nádherná brož s Audrey Hepburn, na kterou se nemůžu přestat dívat. Díky! ♥
 

pondělí 24. ledna 2011

pátek 21. ledna 2011

the vintage pearl


Nedávno jsem narazila na tenhle nádherný internetový obchod a nadchnul mě natolik, že jsem okamžitě zapomněla, jak jsem se k němu dostala. Prodávají tam na objednávku doplňky, které jsou pro mě už trochu na hranici s kýčem, ale nemůžu si pomoct - miluju je!! Třeba tohle:


Nebo tohle... 


Nebo něco pro pány... 


 Doufám, že budou vyrábět i za těch milión let, kdy budu mít děti, abych věděla, jaký písmenka si tam dát : )

středa 19. ledna 2011

leden

Někdy v listopadu jsem dostala vánoční nápad (ano, jisto jistě to bylo při psaní bakalářky) a s mylnou předtuchou, že bude snadné a rychlé ho zrealizovat, jsem se do něj s nadšením pustila. Začla jsem vyrábět kalendář pro mou sestru, která žije v Americe a bylo to horší než moje noční můry : ) Nechali jsme ho nakonec udělat pro všechny, protože s ním bylo tolik práce, že by byla škoda ho vytisknout jen jednou. A abyste z toho taky trochu něco měli, tak sem budu postupně přidávat jednotlivé měsíce. 

středa 12. ledna 2011

jedna dobrá rada podložená vlastní zkušeností

Nikdy nedávejte svému muži (a radši ani nikomu jinému) lokátor klíčů. Je to takový malý roztomilý udělátko, na jehož obalu vám slíbí, že když ho přiděláte na svazek klíčů, které permanentně hledáte, už tak nikdy nebudete muset činit. Stačí jen zapískat a lokátor se vám sám ozve pískáním vlastním. Podle zvuku hledej klíče. Haha. 
V našem případě nešlo o klíče. Koupila jsem mu to, abych už nikdy nemusela poslouchat jeho věčné "Kde mám tu flashku??". Jenomže. Lokátor se ukázal jako značně pomatený jedinec. Ozývá se, když nemá, a když opravdu dychtíte po jeho uširvoucím zvuku, a tedy i po svém flash disku, je ticho. Na Štědrý den nám to ještě připadalo docela vtipný. Pokaždé, když jsme se zasmáli, lokátor se ozval. Po pár dnech už na to začnete být opravdu alergický a poté, co nechal H. svoji flashku i s lokátorem v kanceláři svého šéfa, jsme opravdu vděční, že za ten zvuk, co se každé tři minuty nesmyslně spouštěl, nedostal padáka... 
I přes všechny jeho slabé stránky, musím uznat, že lokátor vlastně částečně svou funkci splnil. H. si teď dává zjevně větší pozor na to, kde flashku nechává, aby se mě nemusel ptát, jestli jsem ji někde neviděla. Očividně se nechce dočkat dalšího podobného otravného dárku. Ani se mu vlastně nedivím. 
Momentálně ten nesmysl dřímá zavřený ve skříňce pod dřezem, kam jsem s ním v návalu vzteku před pár dny hrubou silou mrskla. Přežil. A co víc, ze svého vězení o sobě dává stále vědět. Zvlášť, když slyší pípat mikrovlnku. Blbec. 


Vřele nedoporučuji pouštět v blízkosti lokátoru tuto píseň, opravdu se nám to neosvědčilo : ) 



Jo a ještě něco: na adrese www.kdemamklice.cz najdete daleko lepší pomoc, pokud hledáte klíče, anebo třeba tu flashku. 

úterý 11. ledna 2011

jako panenka


... a teď zpátky k učení : )

středa 5. ledna 2011

razítko

Moc ráda vstávám brzo ráno. 
Počkat...
Vlastně ne. Blbost. 
Nesnáším ranní vstávání! Obzvlášť se mi hnusí to drasticky časný. Kupříkladu v úterý se mě budík pokoušel vzbudit už ve 4:15. Mírně se mi při té vzpomínce zvedá žaludek... V půl jsem malátně vstala a následujících 25 minut jsem zmateně chodila bytem ve snaze posbírat vše, co s sebou potřebuju do Prahy. To už znáte, jen tentokrát jsem docela stíhala....

ukradeno od ~Tamerlana

Ve snaze nevzbudit manžela jsem nerozsvěcela. Výběr oblečení po tmě se může jevit jako bláznovství, ale měla jsem šťastnou ruku a tak jsem pak při otevření zavazadla v Praze za světla s potěšením zjistila, že ráno náhodně vybrané kousky k sobě dokonce ladí. Bod pro mě. Už to svědčilo o tom, že den, který právě začal, nebude jen tak ledajaký.
V autobuse jsem spala jako zabitá a každých deset minut jsem se vyděšeně budila a plašila, kde že to jsem a kam to jedu. Vůbec jsem si nepřipadala jak pitomeček... 

Do Prahy jsem jela tentokrát kvůli jednomu jedinému podpisu, který trval asi tak desetinu nanosekundy. Bezva. Když už jsem byla takhle zrána ve škole, nakráčela jsem si to rovnou i na studijní oddělení a požádala přidělenou studijní referentku o kontrolu indexu před státnicemi. Odešla s mým výkazem o studiu k počítači. Po dvou krátkých minutách se vrátila s úsměvem na rtech a do prázdného smutného políčka na straně 35 mého modrého indexu mi vtiskla veselé razítko se sdělením, které mě vyvedlo z míry. Stálo tam černé na bílém: "Splnil(a) podmínky pro konání státní zkoušky z pedagogiky. 4.1.2011 Ladislavová"
ukradeno od ~fusionmoth
Popřála mi zlomit vaz a já jsem se slušným poděkováním odešla. Pocity, které mnou začly lomcovat, se nemohly dohodnout. Cože? To je to tak jednoduchý? Měla jsem šílenou radost. Razítko, o které se už nějakou dobu pokouším, bylo konečně v MÉM indexu!!!! Na druhou stranu ve mě pořád hlodal fakt, že v mém studijním životě nikdy není nic tak snadný a rychlý. Ve všem je nějaký zádrhel, všechno trvá dlouho a většina věcí se nakonec vůbec nepovede. Takže ... přišlo mi to celý prostě nějak podezřelý! 
  • Podivný bylo už to, že jsem ráno nezaspala a stihla jsem autobus. 
  • Divnost č.2: jela jsem si pro jeden zápis zápočtu do indexu a ten index jsem s sebou MĚLA. Nezapomněla jsem ho. 
  • Numero 3 - doktorka J.M. byla opravdu přítomná a nikde nevisel lísteček "Dnešní konzultační hodiny nebudou od 8 do 9 ráno, jak jsem avizovala, ale od 6 do 7." - to se totiž na naší fakultě stává nemile často. 
  • A pak se mi poštěstí nečekat frontu na studijním oddělení a rovnou dostat vytoužené razítko. Prostě výjimečný den!
Snad vás potěší, že tento příběh nemá žádné mě podobné pokračování. Razítko mi zůstalo, nejedná se o žádný omyl, ačkoli mi to v první chvíli intenzivně připadalo jako nutná chyba systému. To bylo na včerejšku vlastně to úplně nejpodivnější. Nenastal žádný smůlovitý zvrat. Juchů! 

A jak jsem to razítko oslavila, si můžete přečíst u Míši


pondělí 3. ledna 2011