Archiv

středa 27. června 2007

prvni zaoceanska reflexe

Tak jsem tu!
Je to divny, porad mi to nedochazi, ale uz to tak asi bude... Chystala jsem se na to vlastne rok a pul (loni jsem cestu sem zrusila kvuli francouzstine), ted tu jsem, vsichni se me pres ICQ a vsechny mozne nastroje komunikace ptaji, jaky to tady je, a ja ani nevim, co odpovedet. Dneska jsem tu druhy den, tak se jeste porad aklimatizuju. Prvni dojmy? Je to tu normalni, jiny, americky, divny, hezky, ... trosku kontroverzni, ja vim:-)
Cestu jsem prezila, nebyl to tak uzasnej zazitek, jak mi par lidi licilo, spis mi bylo v letadle hodne spatne. Byla jsem opravdu stastna, kdyz jsem se s zaludkem na vode a hlavou jeste nekde v oblacich ocitla pred davem cekajicich pribuznych a pratel, v jehoz cele stala Lucka, Rob a Carol s napisem "VITEJ TO AMERICA":-) Kdyz jsme pak dorazili autem domu, do Chattanooga, hned jsem pulku jednoho kufru vysypala na postel. Lucce prechazely oci a nevedela, co z ceskejch dobrot nacnout driv. Samozrejme zvitezil chleba, do kteryho se zakousla, jak kdyby tejden predtim nejedla:-)
Vcera nesla Lucka do prace, aby tady mohla bejt prvni den se mnou, coz jsem fakt ocenila. Byly jsme chvilku venku s Phoebe (stene tezko identifikovatelny, ale pekny rasy;-)), v klidu jsme se nasnidaly a vyrazily do Starbucks, kde Lucka pracuje. Jeji kolegove se na me tak nejak tesili x mesicu, takze me vsichni nadsene vitali, dala jsem si Strawberries and Cream (jahodovy frappe s nejlepsi slehackou na svete) a jeli jsme za Robem do prace (Enterprise Rent-a-Car), a vyrazili jsme nakoupit par veci, ktery jsem potrebovala (jeste porad shanim redukci, kterou jsem nechala doma...).
Nechci vas unavovat dlouhymi popisy dalsiho prubehu vcerejsiho dne, takze dal jen v bodech:
  • Luccin kolega me svezl mym nejoblibenejsim autem... ano, ano, jela jsem v Mini Cooperu - v cervenym!!!! ;-)
  • Na veceri jsme byli v Buffalo Wings (aspon myslim), kde maj vyborny kureci kridylka v ruznejch omackach...
  • Pak jsme se byli jeste projit tady po okoli s Phoebe a dost jsme se u toho nasmali...ani uz nevim proc:-)

Pro tuto chvili je to asi vse... fotky prijdou... :-)

pátek 15. června 2007

posledních 9 dní v rodné zemi

Příští pondělí odlítám na dva měsíce do USA za svojí sestrou Luckou... zvláštní pocit... Poletím poprvé v životě letadlem, sama. Netrpím žádnou panickou hrůzou, ale včera jsem se přistihla, jak několik vteřin zírám na fotografii Boeingu 767-200, kterým poletím, a představuju si ho ve vzduchu... ... ... Tak jsem se na to radši dívat přestala a myšlenky jsem záměrně zavedla jinam, abych se nemusela trápit:-)
Zatím nějak nevím, jestli se tam těším, protože jsem v Americe nikdy nebyla a tak nevím, co čekat. Těším se na to, že si udělám vlastní názor a samozřejmě se moc těším na Lucku, Roba, Carol, Bartona, Stacy... a další lidi:-) Těším se, že si s Luckou vynahradíme ty měsíce, kdy spolu být nemůžem.

Pro orientaci, abyste věděli, kde budu:

neděle 3. června 2007

j´ai réussi le bac; l´avenir demeure incertain...

Bála jsem se maturity z angličtiny. A to hodně. Říkala jsem lidem, že anglicky mluvit neumím. Jejich reakce? Klasika - "ááále nepodceňuj se... anglicky umíš mluvit skvěle!" - samozřejmě mě anglicky nikdy mluvit neslyšeli. Nepodceňovala jsem se. Věděla jsem, že stěží vykoktám dvě smysluplné věty při jednoduché chodníkové komunikaci s turisty a děsila mě představa, že si vytáhnu faktografickou otázku... A tak se i stalo. Otázka č.4: Londýn mě nepotěšila a mě se teď spoustu lidí udiveně ptalo, proč mám zrovna takovou (rozumějte: ani 1, ani 2, ani 3) známku z angličtiny. Rozčilovalo mě to - copak jsem jim to neříkala?? ...

Už je tomu skoro 14 dní, co jsem zkouškou dospělosti úspěšně zakončila osmileté gymnaziální studium... a ještě mi to vlastně ani pořádně nedošlo. Začínám trochu pochybovat, jestli mi to někdy tak nějak "pořádně" dojde:-) Patřičná úleva se dostavila - už nemám žaludeční potíže jako o svaťáku, nepropadám depresi při pohledu na kupy papírů, šanonů, knih, učebnic, ... a toho všeho dalšího, co jsem se snažila v posledních týdnech přečíst a jakkoli si to zapamatovat... ALE přesto stále propadám skepsi, protože - ačkoli mám maturitu (jak zvláštní, tohle psát!) - NIC NEJSEM. A tak se zítra půjdu znovu potit... k přijímacím zkouškám na vejšku. Opravdu se bojím, že mě nevezmou, nepřipadám si připravená.

... a tak se prosím nedivte, až mě na žádnou vejšku nevezmou, ať se nemusím moc rozčilovat, protože - já jsem vám to říkala:-)


Pomaturitní R.R. aneb Óda na Emu:-)