Archiv

pondělí 15. června 2015

zase spokojeně spolu



Už je to skoro měsíc, co jsem fotila tyhle fotky. Vzácný momenty, bezmála po roce konečně zas ségru na letišti obejmout, společně se zasmát, společně se rozčilovat, sdílet mateřskou únavu. Na to jsme čekaly, ale realitu jsme úplně nedomyslely.
Takže v půl sedmý ráno vyčerpaně ležet v posteli rodičů a předstírat, že nejsme, snažíme se ty mimina nadšeně poslat někam jinam (no honem běž s dědou připravit snídani! jé, slyšíš, jak se babička fénuje?), naprosto nekontrolovaně se nám zavíraj oči, hystericky se smějem, vyměňujem si děti v rámci zachování posledních zbytků zdravých rozumů.
Kluci jsou rozhozený z časovýho posunu, neřízeně na střídačku usínaj, nebo naopak spát odmítaj. Dorka se ochotně přidává, celej náš systém (milovanej) se hroutí, režim padl, každý den doufáme, že snad už zítra, už zítra to možná bude normální, ale radši nic neplánujem.
Tak se válíme doma, hrajem si a jíme, a je to jedno, je to tak stejně nejlepší, chtěly jsme bejt spolu a to jsme, na to jsme čekaly. Zpíváme starý songy, smějem se vlastní únavě a rezignaci, mozky nám měknou v přímým přenosu.
Tak zas příště, třeba příště to bude lepší, a jestli ne, tak neva, bylo to dokonalý, Lucinko!