Archiv

pondělí 29. listopadu 2010

čtvrtý a poslední?

Konečně pro vás mám exkluzivní, čtvrtý díl příběhu o pikantním zklamání.
Celý víkend jsem s pobavením sledovala, jakou čekáte, že mi z McDonaldu na Budějovické pošlou poukázku. Netrpělivě jsem vyhlížela pondělí, protože poukázka měla být poslána už v pátek. Většinou, když pošťačka roznáší poštu, bývám doma. Byla jsem doma jako na potvoru i tehdy, kdy přišel manželovi podezřelý balíček s mým vánočním dárkem. Zákon schválnosti se mi ale dneska připletl do cesty, a tak ve chvíli, kdy pošťačka zvonila na náš zvonek, seděla jsem v čekárně u doktora. Ve schránce jsem tedy našla jen výzvu k vyzvednutí doporučené zásilky. Když jsem v 16:11 dorazila na poštu, zařadila jsem se do fronty u přepážky, kde jsem pak ještě dobrých 20 minut čekala. Amerika zřejmě podplatila slečnu za přepážkou, když mě napínala slovy "Jé, já tu vaši obálku nemůžu najít, hihi...". Nakonec k mým netrpělivě ťukajícím prstům postrčila obálku s typickým zaobleným M v levém horním rohu. Jen co jsem vyšla ven, za přítomnosti rodinných svědků jsem pomalu (!) rozlepila obálku (kupodivu ne mcdonaldovsky červeno-žlutou, bez obrázků a informací o nutričních hodnotách) a vytáhla krátký dopis pojednávající o šeku na občerstvení zadarmo, o tom, v jaké je hodnotě, jak a kdy ho použít, ... no divím se, že mi paní vedoucí nevysvětlila taky, jak přesně to jejich jídlo sníst:-)
Musím ještě zmínit, že na to, jak se McDonald poslední dobou tak moc snaží "zezelenat", tak v mém případě moc ekologičtí nebyli... Obálka, dopis, šek... ano, kupodivu všechno z papíru. Co takhle elektronická poukázka? No nic:-)
Uvnitř obálky byl samozřejmě taky samotný šek. Ten už je barevnější... A je v hodnotě 100 Kč, milí přátelé!  Vás deset, kdo hlasovalo pro tuto částku, vyhrálo vítězství v anketě na baletkovatém blogu, z čehož nevyplývá vůbec, ale opravdu vůbec nic. Stejný počet hlasů získala i možnost "101-200 Kč". Snad nejste moc zklamaní:-)


(omlouvám se za nevkusný rámeček, ale měla jsem takový zvláštní pocit, že se k tomu hodí:-))


A protože se mi zalíbily ankety, vyhlašuji novou! Tentokrát jde o vážnější otázku: Co si mám za tuto poukázku koupit?? :-D

pátek 26. listopadu 2010

obligátní listopadová

McDonald´s Story III.

A jsme zpět! Hlásíme se vám opět z naší základny a přinášíme čerstvé a téměř pikantní informace o případu, který vzbudil na veřejnosti velký zájem. Hned včera přišel nevinné oběti fast-foodu omluvný e-mail od samotné vedoucí restaurace na Budějovické, s očekávanou nabídkou odškodnění... :-)

Dobrý den paní K.,
velmi se Vám tímto omlouvám za nepříjemnou zkušenost v naší restauraci, která byla určitě naší chybou - CB Pikant, a také se chci omluvit za přístup zaměstnanců ohledně placených toalet.
Udělala jsem nápravná opatření, aby se to již neopakovalo a tímto Vám chci poděkovat za informaci o situaci, kterou jste  zažila.
Ráda bych Vám zaslala poukázku na občerstvení zdarma do naší restaurace.
Prosím Vás tímto o zaslání adresy a nebo mi zavolejte na tel. 777 ...... .
Byla bych moc ráda, aby se tato situace již neopakovala a i vy jste si od nás odnesla i příjemný zážitek z návštěvy v naší restauraci.
Ještě jednou děkuji a přeji hezký den
S pozdravem
.....................
vedoucí restaurace McDonald´s Budějovická



Buďte i nadále připraveni u svých přijímačů, protože čtvrtý díl našeho pikantního zpravodajství bude konečně obsahovat informace, po kterých všichni toužíme: bude ta poukázka stát za to?? :-)))) 

středa 24. listopadu 2010

Pokračování příběhu :-)

Ten svůj článek o restauraci McDonald´s na Budějovické jsem jen tak z hecu poslala na e-mailovou adresu, kam se mají zasílat připomínky a stížnosti. Nedělala jsem si kdovíjaké naděje, že si můj mail vůbec někdo přečte, zvlášť když byl tak dlouhý:-)
A hele! 

Dobrý den,

mrzí nás, že máte důvod ke stížnosti. Vaši připomínku zasíláme licenčnímu partnerovi naší společnosti a provozovatelce restaurace McDonald´s Budějovická, paní Malivojevič, která se Vám ozve osobně.

S úctou,

paní, jejíž jméno nebudu zveřejňovat:-)
PR/Communications Coordinator
McDonald´s ČR/SR

sobota 20. listopadu 2010

Pálivé zklamání aneb Jak se během 6 minut 3x rozčílit

Jak u minulého článku zkušeně poznamenala jedna z mých mnoha zkušených sester, aby z tvořivých lidí něco vypadlo, musí občas zažít nějakou "krizi". Ano, já jednu malou zase zažila:-)

To jsem se zase jednou ocitla spěchající a hladová poblíž mekáče. Protože bych nerada, aby něco podobného museli prožít i další lidé, nebudu tajit, že šlo o (zřejmě novou nebo nově zrekonstruovanou) restauraci u stanice metra Budějovická. Byla jsem tam poprvé, a protože naplnit žaludek nebyla v tu chvíli moje jediná potřeba, chtěla jsem si nejdřív dojít na záchod. Vešla jsem do fast foodu a po krátkém obhlédnutí terénu jsem sešla po schodech dolů, neboť nepřítomnost toalet v přízemí nasvědčovala tomu, že budou v suterénu. K mé radosti tam opravdu byly. U stolku, kde vybírají poplatek, nikdo nebyl, tak jsem rovnou následovala instinkt a šla použít záchod. Když jsem se vracela, u stolku už stála paní výběrčí. Pomyslela jsem si: "Přece nebudu platit tu pětikačku zpětně, to by bylo takový divný, ne? Beztak si jdu koupit jídlo, tak na mě vydělaj i tak." Ve chvíli, kdy jsem kolem ní procházela, jsem ale uslyšela podivný východoevropský přízvuk:
"Zaplatit!".
Otočila jsem se a povídám: "Prosím vás, já mám jen dvoustovku, a navíc si nahoru jdu koupit jídlo..."

(Technická: Na záchodech McDonald´s se platí 5,- a za to dostanete takové potvrzení, za které vám pak při nákupu jejich jídla těch 5,- zase odečtou. Pravděpodobně je to opatření kvůli lidem, co chodí do restaurace pouze na záchod a tržbu z nich jinak nemají.)

Trvala ale na svém. "Jóó, zaplatit!!"
"Říkám vám, že si jdu teď hned koupit jídlo, tak mě nemusíte kasírovat!"
"Co?"
"Ale nic."
"Já vrátím na stovky!"
"Ach jo...", rezignovala jsem.
Vrátila mi v deseti a pětikorunách, podala mi slevový lísteček a na znamení vítězství mi umožnila spatřit své stříbrné zuby. To nemuselo bejt...
Připadalo mi nesmyslné, aby mi tak složitě vracela, zvlášť když v době, kdy jsem na záchod přišla, nebyla tam, kde měla být, aby mě mohla zkasírovat.
Když na mě pak přišla řada u pokladny, poprosila jsem slečnu brigádnici o jeden cheesburger.
"Pikant?"
"Ne, normální." Pikantní jídlo nemám vůbec ráda.
Spolu s připravenými patnácti korunami jsem slečně za pokladnou podala i slevu od záchodové výběrčí daní. Nijak jsem si ten lístek neprohlížela, ale slečna prodávající se při pohledu na něj zarazila a sdělila mi, že včerejší slevy neuznávají.
"Včerejší?? Ale já ho dostala před minutou od vaší kolegyně, která po mě navíc chtěla zaplatit zpětně..."
"Opravdu? Aha... Paní vedoucí, mám tady včerejší slevu, prý ji slečna dostala teď, ale to už neplatí, že?"
Vedoucí: "To není možné, že by dostala teď se včerejším datem. To bohužel nemůžeme uznat."
Já konsternovaná: "Cože? Ale já jsem tam TEĎ byla! Ještě mám mokrý ruce od mytí - nefunguje vám vysoušeč!"
Vedoucí: "Hm... no, tak já tam dojdu a jestli mi kolegyně potvrdí, že jste tam teď byla, tak je to v pořádku."
A co mám jako teď dělat? - blesklo mi hlavou. Čekat s hamburgerem v ruce, až mě stříbrnozubá hajzlbába, která ani neumí slušně a česky požádat o zpětné zaplacení poplatku za záchod, zapře a budu jak pitomeček doplácet americkému fast-foodovému velikánovi pětikačku???
Moje zmatení bylo zřejmě dost viditelné, protože mi slečna pokladní mile pověděla, že pokud mám čisté svědomí, můžu samozřejmě hned jít. Poděkovala jsem a aniž bych čekala na verdikt vedoucí směny, odešla jsem.
Na eskalátorech vedoucích do metra jsem se zakousla do bezmála vybojovaného "číze". Při druhém kousnutí mě napadlo, že v něm není ten stejný kečup, jako býval dřív, že možná změnili recepturu a že jsem trochu zklamaná. Když už jsem nastupovala do metra, došlo mi, že jím cheesburger PIKANT. Během mžiku mi začly slzet oči, téct z nosu a potila jsem se děsným horkem. Ne nadarmo nemám ráda pálivé jídlo!
Samozřejmě jsem v tu chvíli jako naschvál neměla čtyři ruce jako obvykle, abych mohla jednou hledat kapesník, druhou se během jízdy držet, třetí se napít a ve čtvrté mít zavazadlo. Marně jsem se snažila zahnat oheň v dutině ústní představou, že se napiju, až vystoupím... To nefungovalo. Byla jsem fakt naštvaná. Proč si tu novou, pikantní omáčku, třeba nějak neobarví, aby bezpečně věděli, jakej hamburger zrovna dělaj?? Půlka cheeseburgeru, na který jsem se těšila, skončila v nejbližším odpadkovém koši na Hlavním nádraží. Tak jestli tohle je jejich záměr, aby člověk zaplatil víc, než kolik opravdu sní, tak jim to vyšlo dokonale.

Nejvíc mě ale naštvalo, že už jsem neměla čas se vrátit a - jak s oblibou říkají jistí členové naší rodiny - vomlátit jim to vo hlavu :-))))

pondělí 8. listopadu 2010