Archiv

pátek 13. června 2008

Denní můra aneb Něco opravdu směšného

Dnes nadešel onen významný den, kdy jsem si musela konečně přiznat, že jsem strašpytel. Stalo se to následovně:

Po neúspěšné zkoušce ze stylistiky jsem přišla domů s dobrou náladou, uvařila jsem si svůj oblíbený čaj a k svačině jsem zvolila chleba se šunkou. Usadila jsem se ke svému pracovnímu stolu a odhodlaně jsem se pustila do svačiny a do literatury ke zkoušce z filozofie. Nepřečetla jsem ani první dva řádky o pedagogické antropologii, když mi najednou cosi proletělo kolem ucha s podivným zvukem. Zvedla jsem okamžitě hlavu a spatřila - dle mého velice subjektivního názoru - obrovskou můru, která se usadila na hraně poličky mého psacího stolu, přesně nad hrnkem s čajem. To, že jsem se šíleně lekla, je snad lidské a pochopitelné. Během několika setin vteřiny jsem vyskočila ze židle a s hrůzou v očích jsem rychle couvala pryč od stolu. Z bezpečné vzdálenosti jsem pak na to stvoření zírala a přemýšlela, proč musel tatínek zrovna před pár minutami odejít. Nenapadlo mě nic jiného, než zavolat příteli na telefonu, který ode mě v tu chvíli byl vzdálen hodinu cesty a nemohl mi tudíž nijak pomoct. Dlouho jsem seděla na posteli a každých 20 vteřin pohledem kontrolovala trajektorii můřiných cest po mé poličce. Když tu najednou ...

No, tak to by stačilo, už teď máte dost podnětů k tomu, abyste si ze mě dělali legraci. Dopadlo to dobře.
Fascinuje mě, jak je možný, že člověka může tak malý (podle mě bylo teda VELKÝ!!) stvoření paralyzovat tak, že není schopnej udělat směrem k němu ani krok. Nedokázala jsem si dojít ani pro ten chleba se šunkou, na kterej jsem měla takovou chuť. Byl moc blízko obávanému hmyzu. Když se člověk něčeho bojí, asi to prostě nedokáže jen tak překonat. Tohle je vážně blbost, já vím... :-)

Chtěla jsem vám ukázat, jak asi vypadala, ale už při tom prohlížení obrázků, které mi našel google, se klepu odporem. Takže nic nebude:-)


8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Zapomněla jsi dodat, že tě nakonec vysvobodila maminka. A taky pořád nevím(e), jak na tu tvoji můru reagovala ona. Ale já se ti nesměju, je to vážná věc!

P.S.: Přítel na telefonu byl vzdálen dvě hodiny. A nijak ti nepomoh, protože se zmoh jenom na smích. K jeho obraně nutno dodat, že to byla nejvážnější zkouška vašeho vztahu. Ale stejně tě miluje :-P

miri řekl(a)...

HACKO, ty muro!!!!!!!!!

Lucka a Rob řekl(a)...

No, tak to me teda fakt rozesmalo! Ne to, ze ses ty mury bala, protoze to bych opravdu mela radsi mlcet, ale proste to, jak si to napsala. Jako vzdy si me Tvym pribehem moc pobavila, tak za to dekuji! ;o) MTMR!

Misha řekl(a)...

Jéje, chudáku Miri. To byla vážně zkouška odvahy. Takovej "bobřík" ;)

Mně se zase jednou stalo, že jsem šla na chatě na záchod a když už jsem chtěla svoji návštěvu onoho místa ukončiti, zjistila jsem, že asi metr ode mě je ohromnej chlupatej pavouk. Volala jsem a křičela, ale protože na chatě máme záchod v garáži, nikdo mě neslyšel... až po nějaký době, kdy bylo podezřelé, že nevycházím z WC, se tam šla podívat maminka, která mě vysvobodila a ukrutného pavoučiska zabila.

A teď mě napadá otázka. Jak to, že jsou maminky tak odvážný?!?!

... a svůj monolog zakončuji pokřikem: "Smrt všem nechutnejm chlupatejm pavoukům!!!" (Vim, že je to taky stvoření Boží, ale Pane Bože, že to byl jenom chlupatej omyl...?!)

miri řekl(a)...

:-D ach jo, Miso, ja te asi miluju:-) jsi hrozne vtipna!!!! ted je ten muj clanek oproti tvymu komentari jen pokus o text. Tvoje historka ale moc pekna neni... i kdyz ma happy-mother-end ... Lucka by ti takovejch historek mohla vypravet... vid, Lucinko? :-)

zel musim s jistotou konstatovat, ze Pan Buh nestvoril omyly;-)))

Lucka a Rob řekl(a)...

Jejdamane, Misutko, ja bejt Tebou tak se splachnu do zachoda!!!! Je mi blbe jen z toho pomysleni. FUJ, FUJ, FUJ!!!! To proste je to nejhorsi, co by se mi mohlo stat. Jsem rada, ze Te Tvoje maminka zachranila. A ta otazka je opravdu zajimava...Jakto, ze jsou maminky tak odvazny?!?!? Mami?!?!?! No, treba nam tady na to nejaka maminka odpovi ;o)

Anonymní řekl(a)...

Milé děti, zejména dcery! Tajemství odvahy vašich maminek je zcela prosté - je to láska k dítěti:-) Až vy samy budete jednou maminkami, tak to jistě poznáte a budete taky odvážné! Jsem si tím jistá! A pokud byste se i pak pořád bály pavouků a můr (což se v některých případech NEDÁ vyloučit...), tak musí nastoupit odvážný tatínek. Doufám, že bude mít rychlé auto a benevolentního šéfa, aby mohl z práce přispěchat na pomoc:-))

miri řekl(a)...

maminko,
dekujeme! :-))))

takze, holky, uz vite, podle ceho vybirat, jo? - rychly auto a benevolentni sef, to jsou priority cislo 1 (+2) ;-)

a jeste jedna aktualita: druhy pokus stylistiky uz byl uspesny! :-)