Archiv

středa 25. ledna 2012

o zlomu s reklamou


Kdo to s mým blogem už vzdal, tomu se ani moc nedivím. Koho by taky bavilo dívat se celej měsíc na okoukaný vánoční záběry a pouštět si nostalgický songy? Byla jsem jaksi ... vytížena a to především studijně. Už už se mi to chýlilo k závěru, ale naše katedra mě má moc ráda na to, aby mě tak brzo nechala skončit... Bylo by jim beze mě zjevně smutno. Tak se tam stavím ještě v červnu a pak si ten slavnej titul budu psát asi i na toaleťák, protože to bude vítězství takovýho kalibru, že ... že o tom pak určitě něco napíšu:)


Kromě toho jsem řešila spoustu dalších důležitých věcí. Tak jen namátkou...

° V mém životě nastal radikální zlom: koupila jsem si oranžové tričko. Zdůvodnila jsem si to prostě: je krásný a úžasně pohodlný. Stále platí, že oranžovou nesnáším. Jen miluju svoje nový tričko:)

° Není nad dvou-a-půl hodinovou jízdu autobusem s řidičem, který ji celou protelefonuje s několika různými lidmi a každému z nich hlasitě a barvitě líčí, jak moc je unaven, jak moc se mu zavírají oči, jak postupně a rychle přestává vnímat dálnici a okolní auta, jak nenávidí svoji práci, a tak podobně. Radši nechci vědět jak on, ale já teda za celou dobu nezamhouřila strachy oko. 

° A nyní reklama: Víte o svých sousedech? Slyšíte je, jak ráno odchází do práce? Jak se večer dohadují? Díky tenkým stěnám víte přesně, jaký televizní seriál sledují? Štve vás to? Může být hůř. My našeho souseda cítíme  a podotýkám, že velice neradi. Příznávám se dobrovolně, je to tak dva týdny, co jsem se vyčerpaná z práce a pod nátlakem státnic z toho smradu rozbrečela. 

° Nikdy bych do sebe neřekla, že si budu v dospělosti každý večer připravovat oblečení na další den. Zní to ujetě, ale když vím, kolik ranního hledání po tmě si tím ušetřím, dělám to s neskrývanou radostí:)


Fotky mám jen vánoční a to už je tak nějak promlčený... Takže přikládám jen tři vzpomínkové a čekám na světlo, jaro, zeleno, ... a vlastně tak trochu cokoli, co by mě inspirovalo a vyhnalo se zlenivělým foťákem na lov. Snad brzy.



7 komentářů:

Misha řekl(a)...

Jupííí, mé druhé bloggerské já je ZPĚT!
A... jak jako CÍTÍTE souseda?! To si neumim předstvit?! Teda jako představit si to dovedu, ale jak je to technicky možný (přes zeď)?! My máme taky smradlavýho souseda, ale toho cejtíme jenom na celý chodbě od přízemí do třetího :D ale doma od něho máme pokoj. Zato je cejtit stoupačkama na záchodě kouř z cigaret od sousedky dvě patra pod náma :D
Aneb..."milujeme naše sousedy", že?

A fotky jsou nádherný!

martinelle řekl(a)...

ja som si tiež nedávno kúpila prvýkrát v živote Oranžový sveter :) a teraz by som ho nosila najradšej všade. A čaru chystania oblečenia večer som tiež prišla až v 24och :) A o susedských aférach už radšej nehovoriac ;) pekný blog. Teším sa na ďalšie posty. Je príjemné zdielať. Martina

miriam řekl(a)...

Miso, presne jak pises - stoupackama. Starej zanedbanej chlap, kterej chodi celej rok v jednom a tom samym obleceni, nemyje se a nevetra... Bydli pod nama a vsechno to jde nahoru...

Andulia řekl(a)...

Miri, to se tak hezky četlo, že jsem musela označit jako nepřečteno a přečíst ještě jednou:)
Držim palce se školou, je to opruz!Oranžová je dobrá!Smradlavý soused mě dost děsí..asi opravdu nechci bydlet v bytě:( A připravování oblečení večer předem praktikuju už dlouho, aspoň v hlavě před spanim!Ráno dobrých 10 minut spánku navíc:)

Ifčulka řekl(a)...

Miri řidič autobusu mě tedy pobavil, ale zároveň se před každou jízdou klepu, abych dobře dojela. Zrovna jsem u našich a soused se každé ráno dusí, kašle a máš pocit že se po...
Tvoje články mě baví!:-)

Anonymní řekl(a)...

Miri, ty jsi prostě studijní typ! Budu se těšit na červnový článek. My měli souseda, kterej do ticha noci z plna hrdla řval jako zvíře a bušil do zdi. Bylo to děsný.
Marek Tě zdraví, přejem hezké dny.
Pavla

catja řekl(a)...

No, my máme sousedku ležáka, její ložnice a zřejmě i postel sousedí přímo s naší a slyšíme veškeré večerní debaty s manželem, kašlání, smrkání a v noci chrápání:-) O víkendu vždy v 8 budíček (on je takhle asi i přes týden, ale to už jsme dávno pryč). Teda takhle to bývalo - před měsícem umřela a nám to všechno najednou chybí... Přeju hezké dny, catja