Archiv

pátek 29. června 2012

bc. & třešně

Vážení, doufám, že sedíte. Pro jistotu se i něčeho pevného chytněte. Já jsem totiž po dlouhých pěti letech úspěšně završila své studium poslední státnicí, tou z francouzské literatury. Nemožné se stalo skutečným. Zázraky se dějí. Já mám hotovo. (výskok ke stropu)


Kdo toho o mém studiu moc neví, těžko si dokáže představit, co pro mě tenhle možná bezvýznamný titul znamená. Přesto, že považuju svoji volbu oboru tenkrát před lety za dost nešťastnou, nelituju těch let strávených na peďáku. Díky nim jsem poznala spoustu nových lidí a mezi nimi našla i opravdové přátele. Naučila jsem se pít víno a předstírat znalosti, poznala jsem tolik krásných míst a zamilovala si pikniky, oblíbila si Balzaca a Zolu (i když to bych ještě před měsícem asi nepřiznala), prožila jsem moře vtipných příhod (jedna třeba tady) a asi ještě víc těch absurdních, při kterých člověk neví, jestli má brečet nebo se smát (zrušené konzultační hodiny, na které se táhnete tři hodiny autobusem; 1 kredit chybějící k připuštění ke státnicím; tisk + vázání CELÉ bakalářky znovu, protože jsem nedodržela formální podmínku, která v pokynech vůbec není zmíněná, apod...).


Až teď mi došlo, v jakým napětí jsem celé ty roky byla... Konečně si můžu naplno vychutnat třeba čas s holkama na hřišti při večerním slunci, pečení třešňového koláče podle kuchařky a kouzelně obyčejné lenošení v posteli. Konečně jsme navštívili Kinematovlak. Dochází mi to postupně. Pomalu se vytrácí ten vnitřní pres, který ani nedokážu pořádně popsat, ale který drží člověka pořád tak trochu zpátky a nedovoluje mu užít si každodenní radosti tak, jak by doopravdy chtěl. Už žádné výčitky, že dělám něco jiného namísto učení. Never ever.



Chci poděkovat celé své rodině, že se mnou celé to martyrium tak intenzivně prožívali, pomáhali mi a snažili se mě motivovat (což není snadná věc!). Vím, že díky mojí bezstarostné benjaminkovské povaze jsem se před jednotlivými státnicemi někdy klepala možná míň než oni... Studijní pokračování si vlastně už nemůžu dovolit. Mohlo by to mít trvalé následky na mých nejmilejších, a to já nechci. Určitě ne teď. Možná někdy... Uvidíme. Nechte se spolu se mnou překvapit.

(Často jsem se z toho dlouhého a místy dost únavného studia potřebovala vypsat: všechny články týkající se školy najdete tady.)

6 komentářů:

Ivana řekl(a)...

Gratulujem k dobojovaniu bakalárskeho titulu ;) Tiež som zažila počas štúdia kopec "srandy" najmä na študijnom oddelení ale to k tomu patrí :) ale najčerstvejší zážitok boli tiež štátnice a hlavne to že som sedela miestnosti na skúšanie od 12:00 a vyšla som až o 14:00. Profáci si odskočili na obed a nás tam nechali pod dozorom vypracovávať otázky. Stres bol neopísateľný ale zvládla som to:)
Dúfam, že sa ti niekedy podarí pokračovať v štúdiu, pretože tie roky v škole s priateľmi sú na nezaplatenie :)

andulia řekl(a)...

Miri, gratuluju moc k titulu! Užívej si ten dokonalý pocit "mít hotovo" a měj krásné prázdniny. Jak já už se těším, až to bude taky za mnou!:)
PS. ten koláč vypadá luxusně

jaajy řekl(a)...

miri, veliká gratulace!! a ten pocit klidu, svobody a žádného tlaku restů a "radši bych měla" opravdu závidím, užívej ho naplno. jen se obávám, že se nepojí zdaleka jen ke studiu, ale zrovna tak k práci, k jakékoliv dlouhodobější aktivitě, ke každému angažování se, definitivně pak k dětem.. ale třeba taky jen k vycukané mně :) kéž by. lítéééééj

santé řekl(a)...

Mooooc gratuluju! Opravdu! Už pro ten pocit stresujícího stresu při studiu se mi do toho nechce... Říkám si, že třeba někdy, ale nevím, jestli tu odvahu najdu... Užívej si zasloužených prázdnin studijních i pracovních!

Maru řekl(a)...

Miri, ještě jednou moc gratuluju, že jsi dospěla ke kýženému cíli! Je to obrovská úleva a raduju se s tebou! Na druhou stranu je mi líto, že už nemá cenu tě na půdě fakluty dále vyhlížet před katedrou pedagogiky. A taky že už si nepřečtu nic vtipného, co by souviselo s tvým studiem. Ale věřím, že u tebe se zase najde něco, co mě dostane do kolen. :) Užívej si léto a svoje učitelské prázdniny! ;)

miriam řekl(a)...

Ivano, to se fakt může stát jen na vejšce, to je šílený! Jsi dobrá, žes to zvládla! :)

Andu, nejen vypadá! Nejlepší třešňovej koláč, co jsem kdy měla! Možná nejlepší ovocnej... :)

Jani, děkuju, máš recht, ještě mě takových stresů a tlaků čeká hodně... Snad je budu už líp snášet:)

Santé, myslím, že když studuješ něco, o co ti doopravdy jde a o čem víš, že ti k něčemu bude, je ten stres zase jinej... Takže odvahu hledej, studium není jen něco strašnýho:)

Maru, díky! I kdybych pokračovala ve studiu, určitě by to nebylo na stejné fakultě a stejný obor, tak ti to nemusí být tolik líto:) Ale máš pravdu, budu muset psát o něčem jiném. Snad mě pŕace a děti inspirujou:)