Archiv

pondělí 3. června 2013

v okouzleném očekávání

Jak už tady pár týdnů napovídá ten malý obrázek vlevo, čekáme miminko. Víme to vlastně krátké tři měsíce a přitom budu za chvíli v polovině těhotenství. (Kam ten čas tak spěchá?) Celou tu dobu se snažím přijít na ta správná slova, formulace, vysvětlení, věty a souvětí... Ale dostává se mi z toho málo a tak si pořád ještě nejsem jsitá, co bych o tom stavu, ve kterém se teď nacházím, chtěla nebo možná měla napsat.



Těhotenství je nám nenápadně z různých stran prezentováno jako neuvěřitelně krásných devět měsíců v životě ženy, kdy zažívá pouze pozitivní emoce, přívaly nové energie, a z ničeho nic zavádí do svého každodenního slovníku neuvěřitelné množství zdrobnělin. Pak vám jedné pošmourné únorové středy vyjde pozitivní test a kromě rostoucí radosti se nedostavuje nic z toho, čím jste byli tak dlouho masírováni. Najednou nevíte, jestli je něco špatného a zvrhlého ve vás, anebo vám celý svět doposud lhal. Ani jedna odpověď není správná.
Pravdou ale je, že pro mě je zatím těhotenství období plné otazníků, nejistot a obav. Tak to prostě je, nebudu nic přikrášlovat. To někdy téměř hysterické a bezpodmínečné těšení na potomka, které se na nás ze všech stran valí, není vůbec tak automatické a jednoznačné. V mnoha ohledech je to opravdu jiný stav. Tolik se toho změní, ale zároveň jde život tak nějak normálně dál a nenechá vás pořádně se zastavit a uvědomit si, že ta největší změna na vás teprve čeká a připravit se na ni dá jen těžko.
Všichni okolo mě jsou nadšení, já vidím samu sebe spíš jako fascinovanou. Dokázala bych hodiny jen tak ležet v peřinách a zírat na strop okouzlená vůbec tou samotnou možností, že z nás dvou vznikne někdo další, úplně nový a jiný, přitom něčím tolik povědomý a přirozeně blízký.
Krásný jsou záblesky, kdy najednou představivost zafunguje a já na chvilku vidím to krásné voňavé spící miminko, naprosto jediné a jedinečné, kterého se nemůžu nabažit... A pak ty momenty vnímavých rukou na břiše a očekávaných vlnek a šťouchání... Momenty beze slov.


Je to vážně očekávání. Ten výraz, který používáme už celkem bezmyšlenkovitě, vyjadřuje překvapivě úplně vše. Jsem v očekávání toho, kdo ve mě roste. Toho, co je před námi. Toho, co se z nás dvou vyklube, až bude s námi ten třetí. Očekávám.

11 komentářů:

Pavla řekl(a)...

Miri, myslím, že ta "rostoucí radost" úplně stačí.
Až budete v porodnici ležet vedle sebe, tuším, že budeš mít pocit, jako byste se znali odjakživa.
Krásně jsi to napsala, dík! pa

santé řekl(a)...

Tak. Je to přesně takhle! Jen u mě to přišlo o pár týdnů později :-) Stále to občas vůbec nemůžu pochopit, že TO je vlastně naše dítě. Chtěla bych si pamatovat všechno to krásné a přitom už jsem stihla tolik zapomenout.

Tak Ti přeji radostné očekávání všeho budoucího!

Jana řekl(a)...

Krásně napsané! Byla jsem tak ráda těhotná, už pro ten pocit tajemství.... Tak hlavně ať jste zdraví. Budu držet palce:-)

Lucka řekl(a)...

Krasne receno, Miri :o) To prvni tehotenstvi takhle proste je. Vubec nevis, co te ceka, jestli se tesit nebo bat a tak. Budes uzasna maminka, neboj :o*

Sáruška řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Sáruška řekl(a)...

I když jsem vyrozuměla, že jsem z komentujících jediná, kdo ještě nemá děti, tak musím taky říct, že je to fakt hezky napsaný. A díky za to, dalo mi to jinej pohled, než ten, že v těhotenství je dovoleno se jenom bláznivě těšit! Ať všechno probíhá v pořádku :-)
P.S. až budu těhotná, bojím se, že budu pořád myslet jenom na to, že se bojím porodu :-D

Anonymní řekl(a)...

"Ze z nas dvou vznikne nekdo dalsi, uplne novy a jiny, pritom necim tolik povedomy a prirozene blizky"...
To je moc hezky napsany, a je to presny muzu rict :) hlavne je pak hezky zazivat ze ten clovicek je z poloviny z tebe:)
Vera t.

Anonymní řekl(a)...

...já vidím samu sebe spíš jako fascinovanou. Dokázala bych hodiny jen tak ležet v peřinách a zírat na strop okouzlená vůbec tou samotnou možností, že z nás dvou vznikne někdo další,... Ta fascinace u mne stále přetrvává a myslím, že nikdy neustane. Jako bych nedokázala pochopit nebo uvěřit, že se to vše stalo a naše dvě ratolesti jsou tu s námi:) Vše, co píšeš je přirozené, neboj se toho, patří to, jak sama píšeš, k "jinému" stavu:) Helen

Kateřina Kašparová řekl(a)...

Gratuluji k požehnanému stavu :) Myslím, že jsem první těhotenství prožívala dost podobně. To druhé jsem spíš protrpěla a ke konci jsem se už nemohla dočkat porodu :) To jen k tomu "přívalu pozitivních emocí". Ale stejně je to úžasný zázrak a já vám moc přeji, ať jste zdraví a aby vás čekalo co nejméně pláče a probdělých nocí ;)

Maru řekl(a)...

Miri, asi budu jednou z mála, která dítě ještě nemá, ale myslím, že bych případně měla spíše stejné rozporuplné pocity... Moc vám přeji Boží vedení a požehnání pro následující měsíce. Buď statečná v těhle horkých dnech! :)

radushka řekl(a)...

Krásně napsané. A vlastně až teď, když to čtu, si říkám, jaká je to pravda, a jak to hrozně uteklo, a jak jsem si to ale vůbec neužila tak, jak bych chtěla a toužila a tolikrát si představovala:) Nestihla jsem si koupit ani jedny z těch krásných těhotenských šatů, které jsem viděla na těhotných modelkách, nestihla jsem udělat těhotenské foto s maličkými bačkůrkami a ozdobou na břichu:), nestihla jsem nic uháčkovat, ušít..:) Snažila jsem se jen vnímat svoje měnící se tělo, které mi najednou připadalo tak cizí a ne tak roztomilé, jako tomu bývalo a vlastně pořád je u ostatních maminek, a představovala jsem si, jak asi bude vypadat můj syn (poprvé) a dcera (podruhé). A chci do toho jít potřetí..