vánoční r.r.

1. focení u stromečku: "tvařte se přirozeně..."

2. poslední úpravy před štědrou večeří
3.-5. barborka:-)

opočenské eR eR

1. srdíčko na zdi
2. Julča s Adélkou v zámecký kašně (miluju jejich výrazy:-))
3. zbytek stínu lampy
4. malá ema mezi velkými lidmi
5. nevím jak se říká tomuhle kamennýmu zábradlí...
6. lucka s robem v lese
7. takovýhle a další podobný věci u nás rob fotí, aby to pak mohl ukazovat v usa
8. tak tohle už vůbec nevim co je:-) ale líbil se mi ten stín

starost

Poslední dobou chodím k paní K. alespoň dvakrát do týdne. Pokaždé se domluvíme, že uklidit přijdu až (po)pozítří a pošle mě na nákup se seznamem o pěti položkách. Tenhle způsob "domluvy" se jí asi dost zamlouvá. Tak se celkem nenápadně stalo, že jsem dnes dorazila do několikatýdenního nepořádku a mým úkolem bylo znovu jen obstarat pár surovin nezbytných k přežití. Musím se přiznat, že mi to vyhovovalo. Nerada to přiznávám, ale upřímně se mi nechtělo dnes mýt okna, jak bylo v původním plánu. Neměla jsem na nic náladu... a už vůbec ne na to, abych stála (byť v prvním patře) na parapetu a s mizernou výbavou se snažila o nemožné.
Když jsem odcházela do obchodu, zaslechla jsem, že u paní K. začal zvonit telefon. 30 vteřin jsem stála ve tmě na točitém schodišti, naslouchala naléhavému zvonění a spolu s ním i tiché ignoraci, kterou mu věnovala. Už jsem za ty roky odpozorovala, že její aktuální psychický a fyzický stav ovlivňuje mimo jiné reakce na telefonáty. Tohle není dobrý.
Paní prodavačka mě uvítala úsměvem a přidala k němu starostlivou otázku: "Nemarodí?". V tomhle obchůdku si pokaždé připadám kdekoli jinde, jen ne v Praze.
"Nebyla ani v kostele. Ten nevynechá ani za největších mrazů!"
Má pravdu. Už pár týdnů nevyšla ven. Nebere telefony a nechodí ven. Ach jo.

... a když jsem pak celá zamračená odcházela tmavým průchodem, napadlo mě, že než paní K. vidět a poté opouštět v tomhle stavu, radši bych u ní celý den leštila okna a drhla podlahu...

Podzim pod Dachsteinem

1. Ht. Gosausee

2. Altausseer see
3. socha, která mě zaujala u Altausseer see
4.+5. uvnitř evangelického kostela v Gosau
6. tatínek fotí výhled z Donnerkogel (2055 m)
7. cedulky v Gosau... v pozadí mimo jiné také Donnerkogel
8. Altausseer see
9. radost z úspěšného výstupu na Donnerkogel:-) (v pozadí Dachstein)

chalupaření, houbaření, bulvár a těžká pohoda:-)

Ano (mám fakt radost, že se mi to povedlo vystihnout:-)), přesně tak by se dalo výstižně popsat mých pár dní na chatě s Terkou. Nikdy mě nebavilo chodit tichými lesy s cílem naplnit košíky krásnými kloboučky hub, ačkoli jsem jako malá holčička absolvovala takových výprav bezpočet ročně. S Terkou se moje nechuť houbařit prolomila, ani nevím jak:-) Vzaly jsme si holinky a jako správný chalupářky (aspoň já jsem si tak připadala) jsme se radovaly z ranního deště, díky kterému se hříbky leskly a s hledáním tak moc práce nebylo. Každý večer jsme pak kuchyň naplnily vůní (a taky kouřem) smažených houbových řízků, a cpaly jsme se, cpaly, cpaly, cpaly, a pak jsme s těžkými břichy usínaly u bulvárních časopisů Terčiný babičky. Dověděly jsme se spoustu nepravdivých informací a nejlepší na tom čtění bylo to, že jsme všechny ty načerpané informace mohly v klidu zase vypustit. Osvobozující pocit.

Při středečním výletu do nedaleké Čáslavi jsme:

si umyly vlasy,

navštívily dvě cukrárny,

nadávaly na místní cukrárny,
prohrabaly dva sekáče,
pochválily místní sekáče,
poslaly tři pohledy,
nafotily 67 fotek,
napodobovaly sochy,
dělaly holubičky na náměstí,
uvažovaly že si koupíme boty za 80 Kč,
se asi dvacet minut pokoušely vyfotit s jednou cedulí,
prodloužily vlastní životy o neodhadnutelné množství času díky smíchu, který jsme vyprodukovaly.

na kole

vychutnávám si rychlý sjezd, při kterém mi vítr vhání slzy do očí a uvědomuju si, jak je škoda, že na kolo nevyrazím častěji, když mě to tak baví... okolní stromy se nesměle oblékají do podzimních barev a odpolední slunce jakoby s radostí všechno pod sebou mění na krásnější. pavoukům už taky došlo, že je září, a tak poctivě spřádají své sítě, které cestou ničím vlastním tělem. vůně čerstvé hlíny na polích mi něco připomíná ... asi mých prvních pár let života na venkově, možná prázdniny u babičky, nevím. pavučiny mě lechtají na rukou, a tak se zprvu ošívám, ale pak jsem vlastně ráda, že to jsou jen výtvory pavouků. s pročištěnou hlavou všemi těmi kilometry sním o tom, že přesně v takovej krásnej den babího léta bych se jednou chtěla vdát:-)

R.R. v září... protože vejška začíná v říjnu;-)

"to je trápnýýý..." - řekla by naše čtyřletá Terezka

...tohle mě napadá, když znova obohacuju svoje už tak dost černobílé stránky o další várku momentů zachycených v těch krásných a mě tolik blízkých (ne)barevných odstínech......vzpomínáte si někdo na tuhle budku? letos v únoru (myslím) jsem ji fotila... to ještě stála...

relaxační střípky

Po dobrodružném (díky vlastní blbosti), ale naštěstí úspěšném návratu do rodné země české, jsem se hned začla pakovat znova - na tak trochu netradiční mládežnickou dovolenou. Letos jsme totiž spojili síly společně s dalšími třemi mládežemi a společně jsme strávili týden v Hrachově na RELAXU 2007. (CB Pardubice, CB Hradec Králové, CB Horní Krupá a CB Soukenická)Byl to skvělej tejden plnej novejch lidí, podnětnejch duchovních programů, důležitejch rozhovorů, blbnutí, sportu, legrace, vodních pistolek, ... ..... nechce se mi o tom moc básnit, stejně to tak nevyzní... Pravdou ale je, že se mi tam MOC líbilo, nechtělo se mi od těch všech novejch kamarádů odjíždět s vyhídkou, že je uvidím kdovíkdy... Ale jsem na druhou stranu vděčná, že jsem je mohla poznat, sblížit se s nima, něco od nich přijmout, něco se od nich naučit, něco jim předat... Objekty mého focení v tom relaxovém týdnu byli hlavně lidi, tak proto tyhle fotky...

1. Terka a Anet

2. houby v krásným borovicovým lese
3. Jája v tom samým krásným borovicovým lese
4. Richard s Vojtou právě viděli fotku, která je nepublikovatelná
5. Hrabič... prostě klaun
6. Ondra s flaškou
7. Jája u vězení
8. přiznám se, že nevím, kdo právě odehrává ten míček...
9. Sosi a náš (téměř) výherní artefakt... krásná stará cedule
10. Bezuch s Richardem dělaj že se smějou a docela jim to i jde

Banana-camping v Tims Ford State Park ! POZOR ! tento clanek obsahuje strasidelnou historku ! POZOR !

Predminulej vikend jsme se vypravili do narodniho parku, kterej lezi jen dve hodiny jizdy od nas, a stravili jsme tam skvelej vikend plnej sportu, vedra, pohody, odpocinku, pokeru a legrace. Bydleli jsme v "camperu" - kempingovem privesu, ktery vlastni rodice Stacy. Z venci to vypadalo docela skromne, ale dovnitr jsme se pohodlne vesli i s kuchyni, jidelnou, loznicema, sprchou a zachodem. (Nepredstavujte si normalni mistnosti:-)) Presto, ze jsme se hodne zpotili pri sportovnich vykonech, celej vikend byl ve znameni klidu. Sobota mi prisla jako jeden z nejdelsich dni, nemeli jsme vubec pojem o case a uzivali jsme si to. Zvlast Lucka, Rob a Stacy, ktery (narozdil ode me) pracujou, dost casto nestihaj a jsou ve stresu.

Hned v patek vecer jsme rozdelali ohen a vypraveli Stacy o nasich ceskejch dorostovejch taborech, bobricich odvahy, apod:-) Jak uz to tak bejva, zacli jsme si vypravet hruzny historky, co se komu "opravdu staly". Co nas uplne vydesilo, byl pribeh kamaradky svagrovy sestrenice nasi znamy (nebo nejak tak), ktera byla nedavno sama na jakymsi cundru a prespavala (opakuji, ze sama) ve stanu nekde v lese. Vsechno probehlo v poradku. Kdyz si pak nechala udelat fotky ze svyho vejletu, byla mezi nima i jedna, na ktery byla ona samotna spici ve stanu. (aaaaaaa no neni to priserny????) O pravdivosti podobnych historek jsem se vyjadrila v jednom z predchozich radku mirne ironicky, tak se nesmejte, kdyz ted napisu, ze je na tomhle vypraveni nejhorsi to, ze se to OPRAVDU stalo. Ta holka nema poneti o tom, ze byl nekdo v noci v jejim stanu, ze by ji nekdo fotil... No, uz nad tim nechci premejslet:-)

Po klidne sobotni snidani jsme se rozhodli projet se parkem na kolech. Bylo to moc pekny, okolo parku je krasny jezero, do kteryho jsme meli sto chuti skocit, protoze bylo sileny vedro a my slapali do kopcu... Po obede jsme vzali plavky, rucniky a matracky do vody (genialni vynalez) a stravili par hodin nerusene v uuuuzasny vode, snazili jsme se zbavit Phoebe strachu z plavani, skakali jsme, blbli, zavodili, no zkratka... poradne jsme si to uzili a vubec se nam nechtelo ven. Po veceri (hot-dogy) jsme samozrejme hrali poker, povidali jeste u ohne atd.

V nedeli rano jsme byli hrat beach volleyball, coz jsme diky silenymu slunicku malem neprezili... Skoncilo to remizou, takze nuda;-) Uplne z nas pak lilo, takze jako nejlepsi moznost dalsiho programu se ukazalo uz podruhe jezero. Po poledni jsme se pak sbalili a prijemne unaveni jeli domu...