razítko

Moc ráda vstávám brzo ráno. 

Počkat...

Vlastně ne. Blbost. 

Nesnáším ranní vstávání! Obzvlášť se mi hnusí to drasticky časný. Kupříkladu v úterý se mě budík pokoušel vzbudit už ve 4:15. Mírně se mi při té vzpomínce zvedá žaludek... V půl jsem malátně vstala a následujících 25 minut jsem zmateně chodila bytem ve snaze posbírat vše, co s sebou potřebuju do Prahy. To už znáte, jen tentokrát jsem docela stíhala....

ukradeno od ~Tamerlana

Ve snaze nevzbudit manžela jsem nerozsvěcela. Výběr oblečení po tmě se může jevit jako bláznovství, ale měla jsem šťastnou ruku a tak jsem pak při otevření zavazadla v Praze za světla s potěšením zjistila, že ráno náhodně vybrané kousky k sobě dokonce ladí. Bod pro mě. Už to svědčilo o tom, že den, který právě začal, nebude jen tak ledajaký.

V autobuse jsem spala jako zabitá a každých deset minut jsem se vyděšeně budila a plašila, kde že to jsem a kam to jedu. Vůbec jsem si nepřipadala jak pitomeček... 

Do Prahy jsem jela tentokrát kvůli jednomu jedinému podpisu, který trval asi tak desetinu nanosekundy. Bezva. Když už jsem byla takhle zrána ve škole, nakráčela jsem si to rovnou i na studijní oddělení a požádala přidělenou studijní referentku o kontrolu indexu před státnicemi. Odešla s mým výkazem o studiu k počítači. Po dvou krátkých minutách se vrátila s úsměvem na rtech a do prázdného smutného políčka na straně 35 mého modrého indexu mi vtiskla veselé razítko se sdělením, které mě vyvedlo z míry. Stálo tam černé na bílém: "Splnil(a) podmínky pro konání státní zkoušky z pedagogiky. 4.1.2011 Ladislavová". 

ukradeno od ~fusionmoth

Popřála mi zlomit vaz a já jsem se slušným poděkováním odešla. Pocity, které mnou začly lomcovat, se nemohly dohodnout. Cože? To je to tak jednoduchý? Měla jsem šílenou radost. Razítko, o které se už nějakou dobu pokouším, bylo konečně v MÉM indexu!!!! Na druhou stranu ve mě pořád hlodal fakt, že v mém studijním životě nikdy není nic tak snadný a rychlý. Ve všem je nějaký zádrhel, všechno trvá dlouho a většina věcí se nakonec vůbec nepovede. Takže ... přišlo mi to celý prostě nějak podezřelý! 

• Podivný bylo už to, že jsem ráno nezaspala a stihla jsem autobus. 
• Divnost č.2: jela jsem si pro jeden zápis zápočtu do indexu a ten index jsem s sebou MĚLA. Nezapomněla jsem ho. 
• Numero 3 - doktorka J.M. byla opravdu přítomná a nikde nevisel lísteček "Dnešní konzultační hodiny nebudou od 8 do 9 ráno, jak jsem avizovala, ale od 6 do 7." - to se totiž na naší fakultě stává nemile často. 
• A pak se mi poštěstí nečekat frontu na studijním oddělení a rovnou dostat vytoužené razítko. Prostě výjimečný den!

Snad vás potěší, že tento příběh nemá žádné mě podobné pokračování. Razítko mi zůstalo, nejedná se o žádný omyl, ačkoli mi to v první chvíli intenzivně připadalo jako nutná chyba systému. To bylo na včerejšku vlastně to úplně nejpodivnější. Nenastal žádný smůlovitý zvrat. Juchů! 

A jak jsem to razítko oslavila, si můžete přečíst u Míši ♥