Zdánlivou těžkost břicha a letní neúprosné vedro, kdy je člověku nejlíp pod tou nejstudenější vodou, co může běžná sprcha nabídnout, vystřídal vlezlý podzim. Obléct si ponožky a zavázat tkaničky jsou moje největší úspěchy všedních dní. Noci plné těžkopádného převalování z jednoho boku na druhý, byt ve třetím patře se zdá vysoko jak střecha Empire State Building.
Napnutá kůže na neuvěřitelně kulaté části mého těla, co se neustále otřásá rozpínáním naší dcery. Ještě před nedávnem nebyla a za nedlouho bude tak skutečná, jak jen to je možné. Jaká bude? Veselá, uplakaná, usměvavá, tichá, rozumná, jaká? Jaké bude mít vlásky, pokud vůbec nějaké? Do jakých odstínů budou zbarveny její oči, ty oči, co se k nám budou ve své bezbrannosti upírat jako k jistotě a bezpečí? Bude to moje zmenšenina, nebo bude napůl? Co když bude úplně někdo jiný, nový, po nikom, jde to vůbec? Naše kopie. My dva v jednom, v jedné. Jedinečná kombinace genů, co se ve mě spojila v jednu dokonalou bytost, která má v tyhle dny plné ruce práce s nabíráním gramů.
Ještě si bude chvilku plavat a pak už budem odpočítávat jednotlivé dny.Těšení a obavy, nejistota a spoustu změn na dohled.
Moc se na tebe těšíme, holčičko naše.
4 komentáře:
Pro mě jedno z nejhezčích očekávání v životě...užívej si!! Moc Ti to sluší!
Tak! Líp bych to ani nevyjádřila... <3 Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna s Tebou společně budu prožívat své velké poprvé :-)
Přeju klidnou cestu do cíle zbavenou všech obav a nesnází!
Krásně napsáno....tak hezky užívejte poslední týdny těšení a držím pěsti!
Miri, napsala jsi to moc krásně! Tak se držte a přeji to nejúspěšnější finále! :)
Okomentovat