Když jsem byla malá, ptala jsem se maminky, jestli až vyrostu, budu vypadat jako Pavla. Už si nepamatuju odpověď, ale jistý je, že bych tak vypadat chtěla i teď. Pavla je nejlepší kámoška mojí starší ségry, kterou si občas bez dovolení půjčuju. Jenže ona není jenom krásná. Ona je mnohem víc, ale hlavně děsně šikovná floristka. Měla jsem nedávno tu čest dělat web pro její nově vznikající tak trochu jiný květinářství.
Tuhle krásnou kytku jsem od ní včera dostala k narozeninám, ačkoli jsem já na ty její dost trapně zapomněla. (Ale říkala, ať to neřešim, tak to budu aspoň předstírat.) Musim se na tu vázu plnou nádhery furt dívat a Dorotka vyžaduje opakovaný očichávání jednotlivejch květů.
Pavla váže kytky taky pro kavárnu Jiný kafe, kterou si na podzim otevřela moje láska Klára se svým manželem. Tu doporučuju navštívit, až budete třeba projíždět Dobruškou a přepadne vás chuť na něco fakt dobrýho. Jako dost velkej bonus navíc považuju osobitej interiér a příjemnou hudbu.
Pokud bydlíte daleko a nemůžete se osobně přesvědčit o tom, co Pavla s kytkama umí, přece jen stojí za to občas nakouknout na její stránky, nechat se nadchnout a inspirovat fotkama její práce. Navíc píše blog!
Mám prostě talentovaný kamarádky... Díky, holky!
Témata
(ne)studuji
(14)
amerika a já
(46)
family
(126)
FO OD
(47)
christmas time
(24)
in l-o-v-e
(112)
la la la
(39)
learnin´ to fly
(20)
minolta
(4)
miriam en france
(23)
my dva
(17)
napsané
(66)
our first
(33)
photography
(231)
pregnancy
(12)
rodinné radosti
(121)
svatební
(9)
two of us
(18)
v očekávání
(12)
wedding photography
(9)
written
(66)
Archiv
čtvrtek 7. května 2015
pondělí 30. března 2015
úterý 24. února 2015
v zrcadle

Rok a čtvrt: velká holka, co se ráda prohlíží v zrcadle, tancuje před ním, cokoli si oblíkne, s ním běží konzultovat. Bafá sama na sebe, pusinkuje se, leštění jsem vzdala. Denně dá takových 200 koleček kolem jídelního stolu, nejradši s vlastním tátou. Taky už občas někde vytře podlahu, první veřejná scéna se konala v drogerii, a i když já jsem se po zemi vzteky neválela, zapotila jsem se určitě víc než Dorotka...
Doma jí je všude plno a zároveň si umí klidně sama hrát. Miluje návštěvy (méně početné:)), publikum, to je něco pro její komediantský já. Nasmějem se s ní čím dál víc a často přemejšlím, co z ní bude. Myslím, že předpokladů má hodně, denně se o tom přesvědčuju: tanečnice, zpěvačka, klavíristka, herečka, komentátorka, pečovatelka, opravářka, modelka, uklízečka, kuchařka, fotbalistka, vrátná.
Už se děsně těším na jaro, až bude teplejc, až spolu budem běhat venku, dejchat ten voňavej jarní vzduch, trhat kytky, svačit na lavičce, pozorovat motýly a dělat bábovky z písku. Snad už brzo.
Mimochodem, ta fotka ↓ vlevo nahoře, tam se konečně fakt vidím:)
na téma:
family,
napsané,
our first,
photography,
rodinné radosti,
written
středa 28. ledna 2015
čtvrtek 22. ledna 2015
pátek 26. prosince 2014
pátek 19. prosince 2014
pointa
Vánoce, vítejte! Na zeď jsme nalepili stromeček a společně děláme cukroví, přemýšlíme nad tím, jak by naše Vánoce teď nebo jednou mohly nebo měly vypadat a jsme jen tak ticho anebo posloucháme tisíckrát poslechnutý melodie, který se mi nikdy neohrajou.
Znova se nořím do příběhu Vánoc, čtu ho pořád dokola, myslím na něj každý den, chci ho dostat pod kůži.
Ten příběh, co je pro každýho z nás, ať už žijeme cokoli a čímkoli a kdekoli.
Andělé, hvězdy, pastýři, sláma, Kristus.
Přišel jako člověk, jen tak, prostě z lásky. Z lásky k nám, co na něj furt zapomínáme, otáčíme se, nebo třeba ani nevíme.
Víš?
Přišel i kvůli tobě, protože tě má rád. Je to přesně takhle jednoduchý, žádný složitosti.
Prostě láska jako trám.
Tak se otoč tím správným směrem, ke světlu, který jediný znamená naději.
Koukni se do vlastního srdce, protože přesně tam čeká.
Nebudeš litovat.
Znova se nořím do příběhu Vánoc, čtu ho pořád dokola, myslím na něj každý den, chci ho dostat pod kůži.
Ten příběh, co je pro každýho z nás, ať už žijeme cokoli a čímkoli a kdekoli.
Andělé, hvězdy, pastýři, sláma, Kristus.
Přišel jako člověk, jen tak, prostě z lásky. Z lásky k nám, co na něj furt zapomínáme, otáčíme se, nebo třeba ani nevíme.
Víš?
Přišel i kvůli tobě, protože tě má rád. Je to přesně takhle jednoduchý, žádný složitosti.
Prostě láska jako trám.
Tak se otoč tím správným směrem, ke světlu, který jediný znamená naději.
Koukni se do vlastního srdce, protože přesně tam čeká.
Nebudeš litovat.
na téma:
christmas time,
napsané,
written






